"To jsem já," řekl K. a předstoupil.

3. června 1924 v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu zemřel Franz Kafka,

---

nejznámější, světově proslulý představitel německé literární Prahy, jeden z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století.

"Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?"
Narodil se roku 1883 na Starém Městě pražském. Pocházel z rodiny zámožného obchodníka. Po vystudování práv na pražské německé universitě pracoval v l. 1907-1922 jako úředník v pojišťovnictví, nejprve krátce u Assicurazioni Generali a posléze 14 let, až do svého penzionování v r. 1922 v Dělnické úrazové pojišťovně. Jako zdatný, výkonný a odborně skvěle kvalifikovaný úředník tak dosáhl hodnosti vrchního tajemníka ústavu.
Nejdůležitější však pro Kafku bylo psaní, což se příliš neshodovalo s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v r. 1917 sedm let marně s nemocí zápasil. Poslední léta svého života trávil většinou v zotavovnách a v léčebných ústavech v Čechách i v zahraničí. Ani v těchto letech však nepřestával psát. Jeho komplikovaný postoj k životu, geniální schopnost analýzy, problematizující i nejprostší věci života, nemoc a existenciálně pociťovaná potřeba psát krutě poznamenaly jeho vztah k světu a jeho úsilí o uzavření manželství a založení rodiny.
K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V kárném táboře, cyklus Umělec v hladovění). Větší část jeho díla, ta, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti ("americký" román Nezvěstný, romány Proces a Zámek, přes 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909-1923 a cykly korespondence Felice, Mileně, Ottle a rodině a rodičům z let 1922/24) díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod, poslušen vyššího mravního příkazu nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil.
Zdroj: http://ld.johanesville.net/kafka

Franz Kafka  - Proces
Ve své bezradnosti, a ježto nesměl ztrácet čas, zašeptal pootevřenými dveřmi: "Slečno Bürstnerová." Znělo to jako prosba, nikoli jako zavolání. "Je tu někdo?" zeptala se slečna Bürstnerová a rozhlížela se očima dokořán. "To jsem já," řekl K. a předstoupil. "Ach, pan K.," řekla slečna Bürstnerová s úsměvem. "Dobrý večer," a podala mu ruku. "Chtěl jsem si s vámi promluvit několik slov, chcete mi to dovolit?" "Teď?" zeptala se slečna Bürstnerová, "musí to být teď? Je to trochu podivné, nemyslíte?" "Čekám na vás od devíti hodin." "Nu ano, byla jsem v divadle, vždyť jsem o vás nevěděla." "Co vám chci povědět, přihodilo se teprv dnes." "Tak - nu tedy, vždyť v zásadě nic proti tomu nemám, jenže jsem unavena k padnutí. Pojďte tedy na několik minut do mého pokoje. Zde bychom nemohli mluvit, vždyť bychom všechny vzbudili, a to by mi bylo kvůli nám ještě nepříjemnější než kvůli lidem. Počkejte tady, až v pokoji rozsvítím, a vypněte zde pak světlo." K. tak učinil, ale vyčkal pak ještě, až ho slečna Bürstnerová ze svého pokoje poznovu tlumeným hlasem vybídla, aby vešel. "Posaďte se," řekla a ukázala na otoman, sama zůstala stát u pelesti přes únavu, o které pověděla; neodložila ani klobouček ozdobený spoustou květin. "Co jste si tedy přál? Jsem opravdu zvědava." Zkřížila lehce nohy. "Řeknete snad, že to nebyla věc tak naléhavá, aby se o ní pojednalo teď, ale -" "Úvody nikdy neposlouchám," řekla slečna Bürstnerová. "To mi usnadňuje můj úkol," řekl K., "váš pokoj byl dnes ráno, do jisté míry mou vinou, trochu uveden do nepořádku, udělali to cizí lidé proti mé vůli a přece, jak jsem řekl, mou vinou; proto jsem vás chtěl prosit o prominutí." "Můj pokoj?" zeptala se slečna Bürstnerová a místo na pokoj se zkoumavě zadívala na K-a. "Tak jest," řekl K., a teď se oba po prvé dívali jeden druhému do očí, "o způsobu, jakým se to stalo, je škoda slov." "Ale právě to by mě zajímalo," řekla slečna Bürstnerová. "Ba nezajímalo, není to nijak zajímavé," řekl K. "Nu," řekla slečna Bürstnerová, "nechci se vkrádat do cizích tajemství, když trváte na tom, že to je nezajímavé, nemám proti tomu námitek. Prosil jste mne, abych odpustila, ráda odpouštím, zejména když nemohu najít ani stopy po nějakém nepořádku."
Celou knihu  můžete najít zde.

Podrobnější životopis Franze Kafky v datech:
1883 - Franz Kafka se narodil 3.července v Praze, jako syn obchodníka Herrmanna a jeho ženy Julie (rozené Löwy).
1889-1893 - Obecná škola v Masné ulici. V tomto období se narodily jeho sesrty Elli (1889), Valli (1890) a Ottla (1892).
1893-1900 - Studium na Německém státním gymnáziu na Staroměstském náměstí. První přátelé Oskar Pollak, Rudolf Illový. Bydliště: v Celetné ulici.
1901-1905 - Vysokoškolské studium (nejprve krátce chemie, pak germanistika a potom práva) na Německé univerzitě v Praze.
1903 - Kolem tohoto roku první stylistické ppokusy, později zničené. četba Nietzscheho. Červenec: státní zkoušky z dějin práva.
1904 - Podzim/zima. pravděpodobně první koncept Popisu jednoho zápasu (Beschreibung eines Kampfes). První pravidelné schůzky s Oskarem Baumem, Maxem Brodem a Felixem Weltschem.
1905 - V srpnu pobývá v sanatoriu ve Zlatých Horách ve Slezsku.
1906 - Je promován na doktora práv. V říjnu zahajuje roční praxi povinnou pro vykonávání profese ve státní službě.
1907 - Píše Svatební přípravy na venkově (Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande). Rodina se stěhuje do Mikulášské ulice. V říjnu začíná pracovat v Assicurazioni Generali.
1908 - V časopise Hyperion vycházejí jeho první prózy, osm fragmentů. Od konce července tohoto roku do července 1922 pracuje v Dělnické úrazové pojišťovně.
1909 - V časopise Hyperion vychází "Rozhovor s modlilem" a "Rozhovor s opilcem". Dovolená v Rivě - u Lago di Garda - s Maxem a Ottem Brodovými. 29. září vychází v pražských novinách Bohemia jeho povídka Aeroplány v Brescii (Die Aeroplane in Brescia). Začíná psát deník.
1910 - Ve velikonoční příloze novin Bohemia vychází pět jeho próz pod názvem Rozjímání (Betrachtungen). Navštěvuje představení divadla jidiš. V polovině října cestuje s Maxem a Ottou Brodovými do Paříže, Kafka onemocní a vrací se sám do Prahy. V prvních prosincových dnech cestuje do Berlína.
1911 - Dovolená s Maxem Brodem u severoitalských jezer. Pobyt v sanatoriu v Erlenbachu. Stoupá jeho zájem o divadlo hrané v jidiš, navazuje přátelství s Jizchakem Löwym. Přitahuje ho vitalita tohoto divadla východního původu, možná i proto, že kontrastuje se strnulostí představení pražských německých souborů. Mezi 26. srpnem a 12. zářím cestuje s Maxem Brodem přes Mnichov do Curychu, LUzernu, Lugana, Milána k Lago Maggiore. Z Itálie jedou do Paříže - tam Kafka napíše několik vvýkimečných pozorovatelských záznamů a vracejí se do Milána. V tomto městě se účastní představení divadla Fossati. V Paříži shlédli Racinovu Faidru a Bizetovu Carmen.
1912 - Pro spisovatele rozhodující rok. V prvních měsících začíná psát Nezvěstného (Der Verschollene), kterému Brod dá název Amerika). Červenec tráví s Maxem Brodem ve Výmaru. Je představen Felice Bauerové, s níž začne od října vést obsáhlou korespondenci. Od listopadu do prosince neunávně a beze spánku píše Proměnu (Die Verwandlung). Do ledna 1913 napíše sedm kapitol Nezvěstného, jak zní správný název románu, jenž dlouho vycházel pod názvem Amerika. V prosinci na veřejnosti předčítá Ortel (Das Urteil). Klesá počet stran napsaných do Deníků, zárověň píše mnoho dopisů Felici.
1913 - Rowohlt vydává v Lipsku Rozjímání (Die Betrachtung), které však už je na trhu od listopadu 1912. V lednu cestuje do Berlína představit se rodině Felice Bauerové. Květen: druhá cesta do Berlína. Září: cestuje do Vídně, Benátek a Rivy.
1914 - V červnu zasnoubení s Felice Bauerovou. Červenec: ruší zasnoubení. Cestuje k Baltu. Od srpna samostatné bydlení v Bílkově ulici. Začíná psát Proces (Der Prozess).
1915 - V lednu se znovu sbližuje s Felice Bauerovou. Březen: vlastní bydlení v Dlouhé třídě. Kafka žil téměř stále u rodičů, s výjimkou zmiňovaných období a posledního období v Berlíně. Expresionistický dramatik Carl Sternheim předává Kafkovi Fontanovu cenu. Listopad: Rowohlt vydává v Lipsku Proměnu (Die Verwandlung). V knihkupectví se prodává Proměna a Ortel.
1916 - V červenci byl s Felice v Mariánských Lázních. Píše povídky tvořící součást Venkovského lékaře (Ein Landarzt). V Mnichově veřejně předčítá V kárném táboře.
1917 - Odpoledne a večer pracuje ve Zlaté uličce, později v bytě v Schönbornském paláci. V červenci druhé zasnoubení s Felice Bauerovou. 4. září zjištěna plicní tuberkulóza. Dostává dovolenou a trácí konec roku v Siřemi u sestry Ottly. V prosinci podruhé ruší zasnoubení s Felice.
1918 - Nejprve v Siřemi, kde čte Kierkegaarda. V létě v Praze, v září v Turnově, v listopadu v Želízech. Vztah s Julií Wohryzkovou, která pochází ze skromných poměrů a vůbec se nelíbí jeho otci.
1919 - Vychází Venkovský lékař a V kárném táboře. Prázdniny tráví v Praze. Zasnoubení s Julií Wohryzkovou. Zimu tráví s Maxem Brodem v Želízech. Píše Dopis otci (Brief an der Vater).
1920 - Zdravotní dovolená v Meranu. Korespondence s Milenou Jesenskou. V létě a na podzim práce v pražském úřadě. Rozchází se s Julií Wohryzkovou. Následující měsíce tráví v tatranských Matliarech. Začátek přátelství s Robertem Klopstockem.
1921 - Žije v Tatrách až do září, po zbytek roku v Praze
1922 - Leden a únor pobývá ve Špindlerově Mlýně, poté se vrací do Prahy. Předčítá stránky ze Zámku (Das Schloss), z díla, na kterém pracuje mezi lednem a zářím. Květen: poslední setkání s Milenou. Odchod do penze. Na jaře píše Umělce v hladovění (Ein Hungerkünstler) a v létě Výzkumy jednoho psa (Forschungen eines Hundes). Od června do září u Ottly v Plané nad Lužnicí.
1923 - V červenci v Müritzu u Baltského moře. Poznává Doru Diamantovou. S Ottlou v Želízech. Od září do března žije v Berlíně s Dorou Diamantovou, sionistkou, která v Kafkovi oživuje přání usadit se v Palestině. Kafka píše několik povídek, které spolu s těmi, jež jsme už zmínili u předchozího roku, vykazují nejčistší rysy jeho tvorby: Malá paní (Eine kleine Frau) a Doupě (Der Bau).
1924 - Berlín. V březnu v Praze. Kafka nemůže mluvit ani polykat. Začátkem dubna opouští Prahu. V sanatoriu v Kierlingu spolu s Robertem Klopstockem a Dorou. Kafka umírá 3. června. Je pohřben 11. června na novém židovském hřbitově v Praze. V létě vychází Umělec v hladovění.
Zdroj: http://kafkamuseum.tyden.cz/ShowPage.aspx?tabindex=3&tabid=5