Člověk má dělat to, nač má sílu

Veřejná činitelka, aktivistka československého disentu, manželka prezidenta Václava Havla Olga, rozená Šplíchalová, se narodila 11.července 1933 v Praze.

---

Olga Havlová vyrůstala v dělnickém prostředí pražského Žižkova. Po základní škole se vyučila v Baťově továrně, kde také později pracovala. Během padesátých let vystřídala řadu různých zaměstnání, pracovala například jako účetní nebo prodavačka. V letech 1961-1969 byla zaměstnána jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí, kde v té době působil i Václav Havel. S Václavem Havlem se seznámila již v roce 1956 a provdala se za něj po osmileté známosti v roce 1964. Od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře. Po potlačení Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa vystupovala po boku svého manžela proti politické represi komunistické normalizace. Vyvrcholením této činnosti bylo v lednu 1977 publikování Charty 77. V dubnu 1979 se oba stali spoluzakladateli Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Od roku 1979 se Olga Havlová podílela na vydávání Edice Expedice, od roku 1986 jako členka redakční rady na vydávání časopisu O divadle a od roku 1987 na vydávání samizdatového Originálního videojournalu.
Olga Havlová nikdy nečekala, nepřipravovala se na to, že se stane manželkou prezidenta, a přece dokázala po listopadu 1989 vrátit titulu první dáma republiky jeho dávnou ztracenou důstojnost, udělala to docela samozřejmě a lehce, tak, že přitom nemusela obětovat téměř nic ze své vlastní přirozenosti. Bývala dvacet let první dámou českého disentu, nyní se stala první dámou v zemi. Zvykala si velmi těžce, stejně jako její muž. Dostávala se do situací, kdy musela reprezentovat, ale dokázala si udržovat přesnou hranici mezi společenskou povinností a soukromím. Nestala se jen jakýmsi přívěskem prezidentského úřadu, ale našla si své místo v charitativní činnosti. V roce 1990 spolu s přáteli z Charty 77 založila Výbor dobré vůle - nadaci Olgy Havlové. Jejím cílem bylo pomáhat lidem se zdravotním nebo sociálním handicapem, aby se mohli co nejlépe začlenit do společnosti. Nezištnou pomocí potřebným jako by se Havlová vracela do svého dětství na Žižkově.
Paní Olgu Havlovou především naplňovala práce pro charitu, i když nezanedbávala ani svoji reprezentativní roli. Celý život byla zvyklá starat se o druhé a potlačovat své vlastní problémy. V květnu 1994 uklouzla a utrpěla zlomeniny ruky a nohy. Když se koncem léta uzdravila, přišla další rána. Zjistila, že má rakovinu. Odmítla se léčit na nějaké renomované zahraniční klinice a rozhodla se pro Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Chtěla zůstat v kontaktu s manželem i se svým výborem.
Pobyty v nemocnici střídala Olga Havlová s prací ve výboru, mnozí kolem ní si neuvědomovali, jak je její situace vážná. Naposledy se objevila na veřejnosti na podzim 1995. Zemřela doma 27. ledna 1996.

Zdroj: http://www.vaclavhavel.cz/index.php?sec=1&id=5
http://www.rozhlas.cz/historie/vyroci/_zprava/6158
http://www.financnici.cz/olga-havlova

Beletristický životopis od Pavla Kosatíka nazvaný "Člověk má dělat to, nač má sílu".