Drama věků

Ellen Gould Whiteová rozená Harmonová, zemřela 16. července 1915 v Elmshavenu. Patří mezi nejvlivnější postavy první generace Církve adventistů sedmého dne.

---

Narodila se 26. listopadu 1827 v Gorhamu ve státě Maine. Ve věku 9 let utrpěla vážný, téměř smrtelný úraz, který ukončil její vzdělávání a učinil z ní nemocné dítě.
V mládí se nechala inspirovat metodistickým kazatelem Williamem Millerem , nechala se pokřtít a stala se členkou metodistického sboru. W. Miller hlásal blízký konec světa, jež měl nastat v roce 1843 nebo 1844. Když se tak nestalo, dostalo se jí ve věku 17 let (prosinec 1844) zjevení, v kterém byla ujištěna o správnosti počínání komunity, v níž žila. V roce 18456 se provdala za Jamese Whitea.
Ze skupinky prvních adventistů se v 60. letech 19. století utvořila Církev adventistů sedmého dne.

Ellen G. Whiteová dostávala zjevení a vize po zbytek svého života. Za celý život měla více jak 2000 zjevení. Tato zjevení měla charakter jak soukromý, tak i věroučný a ovlivnila tak utváření věrouky adventistů sedmého dne. V polemikách s jinými církvemi však současníci E. G. Whiteové zdůrazňovali, že její zjevení neměla nikdy ve věrouce iniciační roli, ale spíše roli potvrzující. Ve věroučných bodech církve, jejichž hlavní část je obsažena také v křestním slibu, je uznána Božská inspirace jejích spisů. Tato inspirace není vnímana jako alternativní zdroj Zjevení k Písmu. V adventizmu však existuje široký, především laický proud, jež je k inspiraci jejích spisů skeptický.
Odpůrci víry v inspirovanost zjevení E.G. Whiteové poukazují na vážný úraz hlavy utrpěný v dětství a její celkové chatrné zdraví, jež může stát za jejími zážitky.
Její obhájci poukazují na skutečnost, že v jejích viděních byly obsaženy znalosti, jimiž ona sama nedisponovala (např. poznatky ze soudobé astronomie).
Jejím přínosem ve formování adventizmu sedmého dne je na prvním místě důraz na zdravý životní styl, především odmítání alkoholu a tabáku a ve vhodných podmínkách také vegetariánství. Hodně se angažovala také v budování adventistického systému školských a zdravotnických zařízení. V teologických debatách v posledních dvou dekádách 19. století také podpořila v adventizmu christocentrický směr, který reagoval na přehnanou tematizaci adventistických specifických učení na úkor základních křesťanských nauk. Do jisté míry bylo také její zásluhou, že se v adventizmu neprosadily antitrinitární nauky a adventizmus se formoval na křesťanské platformě. Ač je dnes její odkaz spojený spíše s tzv. historickým adventizmem, který se snaží pevně stát za teologií prvních generací amerických adventistů, ve své době vystupovala spíše pro zdravý posun teologie a chápání základních biblických pravd a odmítala strnulý dogmatizmus.

Za svého života napsala přes 5000 článků a na 40 knih. Mezi nejdůležitější patří Cesta ke Kristu, Drama věků, Myšlenky z hory blahoslavenství a Výchova.

Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ellen_G._Whiteov%C3%A1
http://www.ellenwhite.info/life_sketch.htm

V ústavě CASD se píše:
Základní věroučné výroky Církve adventistů sedmého dne

18. Dar proroctví
Jedním z darů Ducha svatého je dar proroctví. Tento dar je příznačný pro církev ostatků a projevil se v díle E. G. Whiteové. Spisy této Boží služebnice jsou trvalým a významným ukazatelem k pravdě, jsou církvi pomocí, usměrněním, poučením i napomenutím. Jasně též potvrzují, že Písmo je měřítkem, kterým je třeba posuzovat každé učení i každou zkušenost.