Plující ledovec

- tak se nazývá metoda, jakou své knihy psal Ernest Hemingway

Narodil se 21. července 1899 v Oak Park (Illinois) a vyrůstal v rodině lékaře, který v něm podnítil lásku k přírodě a sportu. Během studia na střední škole psal jednoduché verše, črty a sloupky do novin, poté se stal reportérem v kansaském deníku Star. Rozhodl se pro cestu do Itálie, kde pomáhal jako dobrovolník s Červeným křížem.

Po válce působil jako novinář v Paříži, kde se seznámil s okruhem tzv.ztracenců (ztracená generace) kolem Gertrudy Steinové. Ve svých povídkách představuje člověka v mezních situacích, jenž čelí extrémním podmínkám. Hemingway ho často staví tváří v tvář smrti, aby odhalil jeho odvahu a čest.  Styl psaní, jehož pomocí chce Hemingway ukázat ono „nejpodstatnější, nejryzejší, nejopravdovější“, se označuje jako plující ledovec, z něhož je jen osmina nad hladinou, ale většina se skrývá pod vodou. Počítá se tedy se čtenářovou schopností proniknout pod onu hladinu, najít podtext a smysl v oněch úsečných a mnohdy zkratkovitých větách.

Mezi jeho nejznámější díla patří Fiesta (1926), Sbohem, armádo! (1929), Komu zvoní hrana (1940) nebo Stařec a moře (1952) – za tuto novelu dostal o 2 roky později Nobelovu cenu.

Po 2. světové válce se usadil na Havaně, byl celkem čtyřikrát ženatý. 2. července 1961 umírá; zastřelil se. K tomuto poslednímu kroku vedla celá řada faktů – trpěl delší dobu alkoholismem, pochyboval o sobě a jeho zdravotní stav se obzvlášť po letecké havárii v rámci lovecké výpravy v Africe v roce 1953 zhoršoval.

Zdroje: Soukal J. a kol.: Literatura pro II. ročník gymnázií. SPN, Praha 2005

Karpatský D.: Labyrint literatury. Albatros, Praha 2008

mé gymplácké zápisky