Prokop Bodlák

- známější pod svým vlastním jménem Karel Václav Rais - zemřel 8.7.1926 v Praze.

Patřil k předním představitelům kritického realismu.    
Narodil se 4.1.1859 v obci Lázně Bělohrad. Vystudoval pedagogiku v Jičíně. Od roku 1877 působil jako učitel v Trhové Kamenici na Hlinecku a také zastával funkci ředitele na dívčí měšťanské škole. Zde vytvořil většinu svých děl. Po Kamenici se přestěhoval do Hlinska a následně do Prahy.    

Jeho prvním literárním dílem byly básně a drobná próza pro mládež. Snažil se v ní vychovávat mládež k mravní bezúhonnosti. V této tvorbě je znát vliv Jana Nerudy a Svatopluka Čecha. Až počátkem devadesátých let začal Rais psát prózu z prostředí venkovského lidu na Českomoravské vrchovině. Jeho hrdinové byli většinou lidé toužící po panském životě a penězích.          
Rais ve své tvorbě zdůrazňuje střety tradičního a moderního způsobu života, které někdy zapříčinily rozpad rodinných vztahů.
Psal články do pedagogických časopisů. Patřil mezi zakladatele a redaktory časopisu Zvon, přátelil se s Aloisem Jiráskem, Josefem Thomayerem, Zikmundem Wintrem aj.           
Prostřednictvím Aloise Jiráska se Rais seznámil s Mikolášem Alšem, který pak ilustroval celou řadu jeho spisů. Je krásné číst alespoň výňatky z jejich vzájemné korespondence, které vyjadřují velikou a hlubokou úctu, kterou k sobě chovali.

Kdybyste někdy narazili na satirický epigram podepsaný jménem Prokop Bodlák, pak se jedná o verše K.V. Raise, jenž používal tento pseudonym.

I. Vzhůru hlavy, bez přetvářky
přímo hleďme třeba k nebi,
podlízati vzácným pánům
není nám již zapotřebí!

Pro mládež Rais napsal historické příběhy:  Doma (1903), Pod Zvičinou (1907), Poslední léto (1924).
Je autorem poměrně rozsáhlého prozaického díla:
Soubory povídek Výminkáři (1891), Rodiče a děti, Horské kořeny, Kalibův zločin (1892), Stehle (1903), Sirotek (1901), O ztraceném ševci (1918-9), Na lepším (1899), Paničkou (1897), Zapadlí vlastenci (1893), Pantáta Bezoušek (1894), Káča (1905), Západ (1896).

Zdroj:  http://www.databazeknih.cz/zivotopis/karel-vaclav-rais-1008 http://ireferaty.lidovky.cz/100/874/Rais-Karel-Vaclav

Stará kaple

Na té naší hoře
stojí mnoho let
kaple s bílou stěnou,
prohlíží si svět;
hledí dolů tichá,
na stěny jí dýchá
lípa samý květ.

Ó zná kaple bílá
lidi našich chat,
na všecky se směje;
má ji každý rád,
v její síňce boží
všecky žaly složí,
pak vyletí mlád!

Hledí také dolů
na tu naši chýž,
oj, což my se dávno
spolu známe již;
hledí k naší stěně,
usmívá se denně
a mne — vábí výš!