Básník Jiří Orten ( narodil se 30.srpna 1919 v Kutné Hoře a zemřel 1.září 1941)
Jeho rodiče vlastnili malý obchod se střižním a galanterním zbožím. V letech 1929–1936 navštěvoval místní reálku. Strýc z matčiny strany, Josef Rosenzweig-Moir, patřil na počátku století k anarchistickým básníkům. Umělecký talent měli i oba Ortenovi bratři, starší Ota, jenž byl jeho uctívaným vzorem, psal básně, byl režisérem a hercem vystupujícím pod pseudonymem Ota Ornest, mladší Zdeněk byl po druhé světové válce rovněž hercem, známým pod pseudonymem Zdeněk Ornest. Po neúspěšném pokusu o přijetí na konzervatoř odešel do Prahy, aby studoval jazykovou školu. Zároveň pracoval jako archivář karlínské firmy Crediton. Na dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby, kam vstoupil v roce 1937, absolvoval tři ročníky. Studia přerušil koncem školního roku 1939–1940, kdy byl z rasových důvodů nucen odejít. V létě 1938 strávil měsíc v Paříži na své jediné zahraniční cestě. Některým přátelům a také bratru Otovi se podařilo ještě v létě 1939 emigrovat do Británie. Jiří Orten tuto možnost odmítl, hlavním důvodem byla zřejmě obava, že by v cizině přestal být básníkem. Debutoval v Mladé kultuře a Haló novinách (1936), kde po určitý čas redigoval Rubriku mladých. Kromě toho přispíval do časopisů Hej rup!, Eva, Rozhledy, Čteme, Kritický měsíčník a jiných. V halasovské edici První knížky v nakladatelství Václava Petra mu o tři roky později vyšla prvotina Čítanka jaro. Uveřejnil ji pod jménem Karel Jílek, s nímž spojil i další sbírku veršů, kterou mu Petrovo nakladatelství vydalo pod názvem Cesta k mrazu. Soukromý tisk Zdeňka Urbánka k Novému roku 1941 – rozsáhlá báseň Jeremiášův pláč – byl již podepsán jménem Jiří Jakub stejně jako sbírka Ohnice, kterou do edičního plánu Melantrichu zařadil v témže roce A. M. Píša. Sám sice ještě uspořádal dvě sbírky – Elegie a Scestí – ale ty se mohly objevit na knižních pultech až po osvobození. Poté, co mu v roce 1936 zemřel otec a co jeho starší bratr Ota odešel do Anglie, stal se Jiří oporou matce a malému bratru Zdeňkovi. Rozchod s dívkou, k níž se cele upnul, poznamenal zbytek jeho života. Přinucen okolnostmi střídal byty, střídal zaměstnání. Spolu s básníkem Hanušem Bonnem pracoval v Židovské náboženské obci. Pozoruhodným svědectvím o Ortenově životě jsou tři knihy deníků – Modrá, Žíhaná a Červená, do nichž si zaznamenával své postřehy, básně i výpisky z četby v období od 10. ledna 1938 až do osudného 30. srpna 1941, kdy byl – v den svých dvaadvacátých narozenin – zachycen německou sanitkou. Následkům těžkého zranění podlehl 1. září 1941. (časopis Krásná paní)
Jiří Orten zemřel v Praze po sražení německou sanitou v pouhých 22 letech.
Malá ochutnávka z jeho básní
Čemu se báseň říká
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
V ústraní do hrsti vzlykat
a hodně míti rád
Slyšíš? To ona tiká
Tak zoufale si hrát
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
Snad víš že kolikrát
jsou slova strašně lichá
Bůh ústa uzamyká
nemůže více dát
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
(Ze sbírky Veliké stmívání)
Svaz českých nakladatelů a knihkupců uděluje od roku 1987 cenu Jiřího Ortena. Cenu Jiřího Ortena spojenou s finanční prémií uděluje jednou za rok Svaz českých knihkupců a nakladatelů autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce. Tomuto autorovi nesmí být v době vydání díla více než třicet let.
(Zvláštní souvislosti můžete na internetu najít v souvislosti s Ester Janečkovou. Její matka Marie Rút Křížková Jiřího Ortena velmi milovala. Seznámila se s Jiřího bratrem Otou Ornstem. Z tohoto vztahu se narodila Ester. M.R.Křížkovou najdeme v některých Ortenových knihách uvedenou jako editorku.
Orten musel být velmi charismatickým člověkem, o čemž svědčí to, že jeho snoubenka Věra se po Ortenově smrti nikdy neprovdala. Inu, kdo by se chtěl Ortenovým životem zabývat, tak to jistě bude pátrání zajímavé a vzrušující. )
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.