Krása ví, kdy říci: Dost!

7. 8. 2011 0:00
Rubrika: osobnosti

Nevkus žádá: Víc!
(Světlušky)


Rabíndranáth Thákur se narodil 6. 5. 1861 v Kalkatě v bráhmanské rodině, ve které získal i základní vzdělání. Literárně tvořit začal velmi brzy. V osmi letech psal básně, první krátké povídky, v šestnácti letech publikoval své drama. V jedenácti letech cestoval spolu s otcem několik měsíců po Indii, kdy studoval literaturu, astronomii, přírodní vědy a psal básně. Poté odešel studovat do Anglie s cílem stát se advokátem. Po návratu se oženil a usadil se s rodinou v Shelidahu (dnes Bangladéš). Zde hospodařil a věnoval se literární tvorbě. V roce 1901 se přestěhoval na otcův statek v Santiniketanu. Založil tam experimentální školu, v níž spojoval indické a evropské tradice. Byl rovněž spoluzakladatelem Institutu pro zvelebení zemědělství.

Bůh vidí ve mně ne svého sluhu, ale sebe sama, jenž slouží všem. (Světlušky)

Thákur navštívil více než třicet zemí na pěti kontinentech. Přednášel, propagoval indické kulturní dědictví a filozofii, snažil se získat peníze pro školu v Santiniketanu. Na svých cestách se setkával s mnoha významnými současníky, jako byli např. A. Einstein, M. Gándhí, Th. Mann, R. Rolland, G.B. Shaw aj. V letech 1921 a 1926 navštívil i Prahu.

Sektář myslí, že moře pravdy bylo po lžičkách přeneseno do jeho rybníčku.(Světlušky)

Svými názory, které uplatňoval i v praxi, byl hlasatelem sociální rovnosti. Byl přesvědčený humanista, vystupoval proti násilí a zotročování.
V roce 1913 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Mohu si ulehčit břímě života tím, že se směji sám sobě. (Světlušky)

Poslední roky Thákurova života byly poznamenány dlouhodobou nemocí. Čtyři roky, kdy s ní bojoval však nezahálel a básně, které v té době napsal, patří k jeho nejlepším. Projevuije se v nich mystická zkušenost, vědomí blízkého konce života  a hledání jeho smyslu.
Rabíndranáth Thákur zemřel před 70 lety,  7. 8. 1941 v rodinném  sídle Josaranko v Kalkatě.

Tyto a další texty najdete v knize Česání ovoce:

XV.
Tvá řeč je prostá, můj Mistře, nikoli však těch, kteří mluví o tobě.
Rozumím hlasu tvých hvězd a mlčení tvých stromů.
Vím, že se mé srdce otevře jako květ, že můj život byl napojen u skryté studně.
Tvé zpěvy přilétají jako ptáci ze smutného kraje sněhu stavěti si hnízda v mém srdci, na jeho dubnovém výsluní, a já spokojeně čekám na radostnou roční dobu.

XVI.
Věděli kudy jít a šli k tobě úzkou cestou, já však jsem vyšel ven do noci, protože jsem ničeho nevěděl.
Nebyl jsem dosti učený, abych se tě bál v temnotě, proto jsem přišel nenadále k tvým dveřím.
Moudří mne pokárali a kázali mi odejíti, ježto jsem nepřišel cestou.
V nejistotě jsem se obrátil, tys mne však zadržel a jejich výtky byly hlučnější každým dnem.

Zdroj:  http://www.spisovatele.cz/rabindranath-thakur
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rab%C3%ADndran%C3%A1th_Th%C3%A1kur

Můžete si přečíst vybrané statě z básnické sbírky Zahradník.

Zobrazeno 2076×

Komentáře

Kleine-Biene-Maja

Děkuji a jsem nadšena; můj velký oblíbenec :-)!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka