Jsem rozhodnutá!

Před 86 lety přišla na svět Consuelita, mladé děvče, které mělo velkou touhu.

Consuela Utrilla Lozano, první a všemi očekávané dítě Nemesia Utrilly a Sofie Lozano, vyrůstala v rodině, která ji vedla k Bohu. Její maminka umírá po narození Consueliny mladší sestry Sofie. Otec, který často pracuje mimo dům, posílá Consuelu k prarodičům z matčiny strany, Sofii k rodičům ze strany otcovy.

Consuela našla svou maminku v Panně Marii. Vedena a přitahována Pánem velmi toužila po tom, aby mohla brzy přistoupit k prvnímu svatému přijímání.

Po občanské válce ve Španělsku začíná Consuela chodit do školy „Božská pastýřka“, kde ji všichni obdivují.  Zde také nachází v otci Marcialovi Garcíovi svého duchovního vůdce.

„Proč nejdeš tancovat s tvými spolužačkami?“

„Otče, nechte je, ať se baví; vy mi povídejte o Bohu.“

Pán, který ji chtěl celou pro sebe, už teď vedl její cestu. Velmi pilně se připravovala na přijímací zkoušky na gymnázium, avšak k podivu všech neuspěla kvůli jednomu opomenutí při přepisování. Děvče pochopilo: od nynějška bude myslet pouze na Boha, na Toho, který je spravedlivý a nikdy se nemýlí.

Na svatbu jednoho sloužícího svého otce Nemesia byly koupeny Consuele krásné šaty. Zprvu si je nechtěla vzít, ale na radu představené z kláštera Nejmenších mnišek se podvolila. Odpoledne však si jasněji uvědomila své povolání: „Nemohu tak žít. Zaplavuje mě velký smutek a nevím, jak jej zapudit. Lépe, ano – vím to, jen tak by odešel… kdyby mi dovolili být řeholnicí. Toužím hned vstoupit do kláštera, abych se zcela darovala Bohu, se všemi dobry, které mi dal, duchovními, materiálními i tělesnými, neboť Mu právem náleží.“

V roce 1946 byla u lůžka svého umírajícího otce. Po jeho smrti ji to „pavlovsky“ táhlo na obě strany – co nejdříve se darovat Bohu a zároveň obstarat rodinné záležitosti ve světě.

8. prosince 1947 tluče mladá, krásná a přátelská Consuela na brány kláštera Nejmenších mnišek sv. Františka z Pauly. Dveře klauzury jí byly otevřeny.

„Přemýšlej o tom, co se chystáš udělat: je to na celý život!“

„Jsem rozhodnutá!“

Nechtěla pro sebe žádné ohledy, ráda dělala tu nejposlednější práci.

„Proto, abych vedla pohodlný život, jsem mohla zůstat doma.“

Jejím novým jménem bylo sestra Consuela od Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Panna Maria a její Syn byli dvěma láskami jejího mladého života.

22. srpna 1954 učinila svou oběť Bohu. „Někdy mi bývá smutno, když pomyslím na to, kolik toho Ježíš a Maria vytrpěli a jak málo trpím já pro ně!“ Pán přijal její oběť. V září jí lékaři diagnostikují zhoubný lymfosarkom. Consuele je 29 let. Po této zprávě hned odchází do kaple, aby Pánu vyjádřila svou připravenost. Kromě velkých bolestí, po dobu dvou let nemoci, trpěla sestra Consuela také vnitřním bojem, jímž ji Pán tříbil.

9.prosince 1956 sestra Consuela odchází ke svému Ženichovi.

Myslím, že její život pro nás může být velkým povzbuzením a vzorem. Nedbala na krásu světa, ale chtěla se líbit Bohu a dát mu všechno…

Zpracováno podle knihy Jsem rozhodnutá!, Vranov u Brna, 2009