Spěcháš? Nemáš čas? Škoda. Přicházíš o obrovský zážitek s Březinovou poezií.
Otokar Březina (vl.jm. Václav Jebavý) patří mezi naše nejvýznamnější symbolisty. Narodil se 13. září 1868 v Počátkách.
Jeho mládí a tvorbu výrazným způsobem ovlivnila smrt obou rodičů v roce 1890. Zajímal se o filozofii a mnoho času věnoval četbě (zvláště si oblíbil Charlese Baudelaira a Edgara Allana Poea).
Později působil jako učitel v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Nové Říši na Moravě. Práce učitele ho ale vnitřně ubíjela, a proto začal sám studovat v klášterní knihovně a vzdělával se i v přírodovědě a francouzské poezii.
Žil stranou od lidí a duchovně mu byla velmi blízká Emilie Lakomá. O platonickém vztahu můžeme mluvit v souvislosti s Annou Pammrovou, se kterou si často dopisoval.
Vydal pět básnických sbírek (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce), jednu knihu esejů. V pozůstalosti se ještě našla šestá nedokončená kniha. Můžeme vidět, jak se Březinův tón postupem času měnil – zpočátku se cítí sám uprostřed vesmíru, ale na konci oslavuje vzájemnost lidského společenství. Verše vznikaly ve velmi krátkém období (1895 – 1901), poté se básník odmlčel.
Otokar Březina umírá 25. března 1929 v Jaroměřicích nad Rokytnou na vrozenou srdeční vadu. Zde je také pohřben. Jeho náhrobek pochází z rukou Březinova přítele sochaře Františka Bílka.
Březinova poezie není jednoduchá, prvoplánová, vyžaduje od čtenáře trpělivost, čas, opakované čtení, touhu poznávat, ptát se a hledat. Odměnou nám ale bývá velký zážitek. V dnešní rychlé době se možná lehce opomíjí síla veršů, a proto se Březina odsouvá na kolej „těch, kterým nerozumíme.“ Myslím, že je to velká škoda a Březina si naši pozornost jednoznačně zaslouží.
Zdroje:
Soukal J. a kol.: Literatura pro II.ročník gymnázií. SPN, Praha 2005
mé gymplácké zápisky
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otokar_B%C5%99ezina
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.