Symbol naší spásy

Už od 5. století slavíme svátek Povýšení sv. Kříže.

Tehdy se v Jeruzalémě vystavovaly zbytky dřeva z Kristova kříže, aby je věřící mohli uctít. Od 7. století se začal svátek slavit i na Východě a později v celé církvi.

"Slovo o kříži je pošetilostí pro ty, kdo hynou. Pro ty však, kdo docházejí spásy, to je pro nás, je mocí Boží" (1 Kor 1,18).

Je také připomínáno nalezení sv. kříže - s touto událostí je spjata císařovna Helena, která se o to zasloužila při své pouti do Svaté země (kolem r. 325).

Druhou připomínkou je také znovuzískání sv. kříže z Persie. Jeho ostatky se tam dostaly jako válečná kořist a císař Heraklius jej r. 628 přinesl zpět do Jeruzaléma.

Sv. Ondřej Krétský říká: "Slavíme svátek kříže a spolu s Ukřižovaným se nám dostává povýšení, takže pod námi zůstává země s našimi hříchy a získáváme nebe. Tolik toho má v moci kříž, a kdo má kříž, má poklad."

Kříži věrný, ze všech stromů

vzácný strome jediný,

žádný se ti nevyrovná

listím, květem, ovocem.

Blahé dřevo, blahým hřebem

blahé drží břemeno.

Opěvujte, ústa, vavřín

v slavném boji získaný,

o skvělém vítězství kříže

pějte slavný chvalozpěv:

kterak Vykupitel světa

obětován zvítězil.

S prarodiči svedenými

Tvůrce soucit projevil:

zakázaný plod když snědli,

a tak smrti propadli,

naznačil, že jiné dřevo

vzniklou škodu napraví.

Svatý kříži, ty jsi nesl

za hřích lidstva smírný dar,

stal ses novou archou spásy,

světu, který ztroskotal,

z tebe stéká k spáse světa

Beránkova svatá krev.

(hymnus ze svátku Povýšení sv. Kříže)