Válka Jom Kippur

25. 10. 2011 0:00
Rubrika: osobnosti

Válka Jom Kippur

Po ukončení „opotřebovávací“ války mezi Izraelem a Egyptem v srpnu 1970 zůstávala situace na Blízkém východě stále nestabilní.


V září tohoto roku zemřel egyptský prezident Násir a na jeho místo usedl Anvar Sadat. Slíbil pokračovat v Násirově politice.


 

Izrael stále prožíval období euforie po vítězné šestidenní válce. Svou armádu považoval za neporazitelnou. Naopak Egypt musel své ozbrojené síly znovu vybudovat. Pomoci mu měli spojenci z řad komunistických zemí. Již koncem 60. let se mu dostalo nejnovějších sovětských zbraňových systémů. Nová americká administrativa v čele s prezidentem Nixonem zareagovala posílením Izraele novými raketami.

Diplomacie před válkou

Sadat sice nadále pokračoval v Násirově politice a v květnu 1971 podepsal smlouvu o přátelství a spolupráci se SSSR, v červenci 1972 však vydal první signál změny v egyptské politice, když vyhostil ze země sovětské vojenské poradce. Smlouva se SSSR však platila i nadále.

Sadatova politika byla pružná. Byl ochoten jednat s Izraelem o možnostech míru a odchodu izraelských vojsk ze Sinaje. V Izraeli však neuspěl, proto vyslal svého poradce do Washingtonu k setkání s Nixonem. Byl to první signál Egypta vyslaný směrem k USA. Stejně jako Egypt ovšem postupoval Izrael. Na návštěvu Spojených států přicestovala ministerská předsedkyně Golda Meirová.

Americká diplomacie zaujímala smířlivý postoj. Ministr zahraničí Henry Kissinger usiloval o stabilitu v oblasti. Egyptské kroky byly vykládány pozitivně a Američané se ze všeho nejvíce obávali, aby zlepšující se situace ozbrojených sil Egypta nevedla Izrael, stejně jako v roce 1967, k preventivnímu útoku. Naléhal proto na Goldu Meirovou, aby se takového útoku vyvarovala. Nový izraelský útok by jistě přinesl odsouzení ze strany mezinárodních organizací. Američané věřili v sílu izraelské armády. A pokud by opravdu přišel nečekaný arabský útok, v který nevěřili, tak by jej izraelská armáda snadno odrazila.

 

 

 

Válka v Den smíření

6. října 1973 slavil Izrael svůj nevýznamnější svátek v roce, Den smíření – Jom Kippur. Je to den, kdy je v Izraeli klid, Židé se modlí, silnice jsou liduprázdné. Ve 14 hodin se však poklidná izraelská idyla proměnila v peklo. Egypt a Sýrie zahájily útok.

Horečná diplomatická aktivita USA nebyla úspěšná a na Blízkém východě se rozhořela skutečná válka. Všechny iluze o nepřemožitelnosti izraelské armády vzaly rychle za své. Izraelská armáda ustupovala a situace se neustále zhoršovala. Nebyla s to zacelit z vlastních rezerv obrovské ztráty, které utrpěla. Izraeli hrozila porážka, která mohla přinést zkázu celého židovského státu. Sadat byl v Egyptě oslavován jako vítěz nad nenáviděným nepřítelem.

Tehdy zasáhly Spojené státy. Prezident Nixon rozhodl o okamžité vojenské pomoci a do Izraele proudily desítky tanků a dalších zbraní. Převaha pomoci Spojených států se začala pozvolna projevovat. V polovině října došlo ve vývoji války k obratu. Izraelské tanky znovu získaly ztracená území na Sinajském poloostrově a chystal se výpad do Egypta. Po dalším postupu se izraelská vojska dostala až do blízkosti 70 kilometrů od egyptského hlavního města.

Stejně se změnila situace i na severu fronty. Izraelské jednotky pronikly až k Damašku. 22. října byla palba zastavena. Izraelské vítězství bylo neoddiskutovatelné. Izraelci zničili více než 2000 nepřátelských tanků. Vlastní ztráty činily něco než 500 tanků.

Dipolomatická dohra

Další jednání o budoucnosti se nyní přenesla na úplně jinou frontu – stala se problémem USA a SSSR. Sovětský svaz vyjádřil nutnost společného zásahu obou velmocí – pokud na to Spojené státy nepřistoupí, je SSSR ochotný vystoupit sám. Američané byli ochotni souhlasit s vysláním mise OSN, nebyli však ochotni tolerovat sovětskou přítomnost. SSSR vyslal do Alexandrie svou flotilu, Američané posílili svou přítomnost ve Středozemním moři o další letadlovou loď. Poté byl v USA vyhlášen stav nejvyšší bojové pohotovosti týkající se jaderného arzenálu. Situaci nakonec vyřešila RB OSN, která rozhodla o vyslání mírových jednotek do oblasti. Válka i diplomatický konflikt skončily.

Důsledky

Izrael i Spojené státy považovaly hrozbu arabského útoku za minimální. V případě krize počítaly se schopností izraelské armády ochránit svou vlast. Jak je možné, že byl Izrael tak dokonale zaskočen? Dodnes se spekuluje o tom, že Golda Meirová o egyptských plánech informována byla, ale záměrně nepodnikla žádná protiopatření, aby mohl být Egypt jednoznačně odznačen za agresora.

Ať byla či nebyla informována, porážka izraelské armády v prvních dnech si vyžádaly nutnost najít obětního beránka. A Meirová se v tomto stala snadným terčem útoku opozice. Stala se sice v roce 1974 znovu ministerskou předsedkyní, ale po výsledku šetření příčin úvodních izraelských porážek odstoupila a do čela vlády se postavil Jicchak Rabin.

Jestli někdo utrpěl porážku v této válce, byl to nejvíce Sovětský svaz. Zůstal sice stále nejvýznamnějším partnerem Sýrie, ztrácel však mnohem významnější Egypt.

Egypt a Izrael, jakožto počínající a tradiční spojenec USA začaly po válce postupně hledat modus vivendi. Cesta k usmíření znepřátelených států byla dlouhá, ale nakonec v roce 1979 úspěšně vyvrcholila, pod patronací amerického prezidenta Cartera, podpisem mírové smlouvy.

 

 

Zobrazeno 2576×

Komentáře

Vojta Novák

Ve chvíli nejhorší bylo izraelským armádním velením zvažováno použití balistických raket s atomovými hlavicemi, k čemuž ale naštěstí nakonec nedošlo...

Martin Lorenc

Mohu se jen zeptat, proč se nepíše radši o křesťanských událostech (tím myslím katolických)?

majkiii

mvlorenc: Protože blog Události informuje o různých událostech vztahujících se k danému dni, nejen křesťanských.

Tofl

Letos je 50-té výročí Jomkippurské války (v arabských zemích označováno Ramadánská válka) a víkendový šok ze strany Hamásu spoustu lidí překvapilo.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka