Niccoló Paganini se narodil v malebném kraji, v italském Janově, roku 1782. V sedmi letech se mu dostaly do rukou housle, jeho celoživotní láska, ale v ještě útlejším věku se učil hrát na mandolínu. Jeho otec byl velmi drsný ve výchově. Zamykal ho až na 15 hodin v pokoji, aby cvičil houslovou hru. Někdy se stalo, že nedostal ani najíst. Možná i díky tomuto drilu se jedenáctiletý Niccolo poprvé objevil na jevišti, aby se z něj o dva roky později stal virtuóz.
zdroj: internet
Jediné, co mu zbývalo se naučit, byla kompozice, a tak se mladý Paganini ve věku devatenácti let učil komponovat a také hrát na kytaru.
Ve věku dvaceti tří let zkomponoval svůj nejtěžší kousek – 24 Capricií. O čtyři roky později doslova uhranul publikum svou virtuozitou, melodiemi a zejména zajímavým vzhledem. Po léta nikdo jiný nebyl schopný zahrát tak jako on. Paganini také zkomponoval 6 houslových koncertů, 12 sonát pro housle, 6 kvartetů pro housle, violu, violoncello a kytaru.
Když Paganini díky své nemoci ztratil zadní zuby a jeho tvář byla propadlá a bledá, lidé si začali šuškat, že za jeho hraním budou nějaké temné síly, a tak se o něm vykládala spousta příhod a příběhů. Jelikož se oblékal celý v černém, napadaly lidi různé věci, třeba že se spolčil s ďáblem, aby mohl tak nadpřirozeně hrát.
Byl známý a obdivovaný zejména pro svou dech beroucí techniku. Byl schopný odehrát skladbu jen na struně G. Podle dnešních výzkumů trpěl Marfanovým syndromem, podle jejž se dá zdůvodnit jeho vytáhlý a pohublý vzhled, dlouhé ruce a roztažitější prsty.
Za zajímavou zmínku stojí, že byl kvůli pomluvám o spolčení s ďáblem pro jeho vyhublou postavu a ostré rysy, řádně pohřben do země až po třiceti šesti letech. Zemřel na následky syfilidy v Nice, 27.5.1840, kde byl na ozdravném pobytu.
Krásný poslechnout si to po ránu :-)
je to tak, úplné nakopnutí do práce :)
já četla, že trpěl arachnodaktylií, která "vytvořila" jeho dlouhé prsty, díky nimž pak dokázal zahrát věci, které nikdo jiný tehdejší technikou hry na housle nedokázal
ono toho bylo víc, čím trpěl a prý ten Marfanový syndrom to všechno nejvíce podpořil, ale s tou arachnodyktylií máš pravdu, o té se také zmiňovali, ale do jaké míry je to spojeno s tím syndromem nevím, spíš šlo jen o to ho demytizovat ... Díky za poznámku :)
arachnodaktylií - překlep ...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.