Bůh se stal člověkem

Co to znamená, že se Bůh stal člověkem?

Nad touto skutečností zůstává rozum stát. Stojím před jesličkami, kde leží v chlévě na seně miminko. Bezbranné dítě, které se narodilo v chudobě. Tohle je skutečně ten veliký všemohoucí Bůh? Nespletli jsme se náhodou?

            Co asi prožívala Maria? „Tak už jsi tady, děťátko moje. Copak asi spolu zažijeme? Nebudeš jako ty ostatní. Moc tomu ještě nerozumím, ale vím, že to bude náročné. Ani já jsem se nestala matkou běžným způsobem. Já, prostá dívka z Nazareta, jsem se stala tou, skrz kterou přišel Bůh na zem. Bůh se stal hmatatelným. Je to obrovský zázrak.“

            Co asi prožíval Josef? Podle mě velký zmatek. „Chtěl jsem si Marii vzít za ženu, ale Bůh měl jiné plány. Kdo kromě nás dvou ví, že nejsem otcem tohoto dítěte? Ano, budu o něj pečovat seč mi síly stačí. Chránit jej i jeho matku. Nejsem tady hlavním hrdinou, hraju druhořadou roli. Ale kdo má to štěstí zažít chvíli, kdy se Bůh našich Otců, Bůh Abrahámův, Izákův i Jakubův stává člověkem? Pane, dej mi své světlo, dej mi věrnost.“

            Co u jesliček prožívám já? „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul. (J 3,16) Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ (Janovo evangelium) Stojím tady v úžasu. Tak obrovská láska, která se sklání. Velký Bůh „přišel“ zkusit jaké to je být člověkem. Zažije horko, zimu, hlad, nepochopení. Teď tady leží ve žlabu, ve chlívě. Děkuju, Bože. Děkuju i tobě, Maria, za tvoje ANO. Za to, že jsi pro mě příkladem člověka naslouchajícího. Člověka, který rozvažuje o Božím slově, o Božích činech. A ty, Josefe? Před tebou smekám! Jak obrovská musela být tvoje víra a také lásky k Bohu i k Marii. Žil jsi s nádhernou ženou a byl jsi „pouze“ jejím snoubencem. Miluješ a zapomínáš na sebe. V Písmu není ani jedno Tvoje slovo, ale Tvé činy jsou plné důvěry a rozhodnosti.