Jedna z nejkrásnějších prvorepublikových hereček

24. 1. 2012 0:00
Rubrika: osobnosti

Hana Vítová, vlastním jménem Jana Lašková se narodila 24. ledna 1914 v Praze.


Pocházela z umělecké rodiny. Jejími rodiči byli operní pěvec a učitel hudby Hanuš lašek a herečka Nina Lašková.

Jako malá se chtěla stát učitelkou. Svůj názor ale změnila. Vystudovala pražskou konzervatoř. Ve 3. ročníku působila ve Werichově Osvobozeném divadle. Studenti konzervatoře ale měli zakázáno hrát v divadlech, proto musela vystupovat na konzervatoři pod pseudonymem, ke kterému se váže následující historka: „Když jednou seděl Voskovec s Werichem v jedné kavárně, sedl si k protějšímu stolu i básník Vítěslav Nezval. Když do sebe Nezval soukal jedenáctého indiánka, což Voskovce udivilo, začal si opakovat Vítěslav, Vítěz, Vítek, Vítková, hele Jene budeme jí říkat Vítová. A tak se zrodila Vítová“.

 

Na stříbrném plátně poprvé stanula ve filmu Děvčátko, neříkej ne (1932). Dále se objevila ve filmech např. Karela já (1942), Valentin dobrotivý (1942) nebo Šťastnou cestu (1943) a v jiných. Hereckého vrcholu dosáhla, díky filmům Noční motýl (1941) a Pytlákova schovanka (1949), kde mohla naplno projevit svůj pěvecký talent.

 

Z Osvobozeného divadla odešla hrát do Olomouce, protože právě v Olomouci působil její první manžel Jára Pospíšil. Nazpívala s ním několik duetů, ale manželství se stejně po roce rozpadlo.

Podruhé se vdala za šéfredaktora tehdejšího týdeníku Kinorevue, filmového kritika doktora práv JUDr. Bedřicha Rádla. Toto manželství se zdálo zprvu bez problémů. Narodila se jim dcera Bedřiška a vše mělo být tak jak má. Po válce ale nastaly problémy. Rádl si našel milenku, která dokonce s nimi žila v jedné domácnosti a do toho dospívající dcera, která kvůli nešťastné lásce spáchala v roce 1959 sebevraždu. Vítovou tato nešťastná událost velice poznamenala a do svých posledních dnů měla její fotku vystavenou v rámečku.

Po smrti dcery se manželé rozvedli a Hana Vítová zůstala zcela sama.

Neboť film Vítové nenabízel po roce 1959 takové možnosti jako za války, dokázala ihned změnit profesi. Jelikož byla velmi nadaná na jazyky (hovořila plynně anglicky, německy a rusky), stala se velice úspěšnou překladatelkou.

Ke konci života už špatně chodila a musela podstoupit náročnou operaci kyčlí. Zemřela osamocena 3. března 1987 v pražské nemocnici.

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka