Král komiků

Dnes je tomu 50 let, co zemřel velký herec a komik Vlasta Burian.

Vlasta Burian, původně Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci. Byl synem krejčího, velkého vlastence a divadelního ochotníka Antonína Buriana a Marie Burianové.

V Praze se Vlasta později vyučil obchodním příručím na obchodní škole. Své bavičské nadání zpočátku uplatňoval převážně na večírcích svých přátel. Jeho nadání mu však postupně otevřelo cestu i k veřejnému vystupování (v němž mu otec nejdřív bránil, ale když viděl syna na jednom představení v hospodě, usoudil, že je výborný komik a už mu v umělecké činnosti nebránil).

Burian nejprve začal vystupovat ve vedlejších rolích velkých divadel Na Vinohradech a ve Švandově divadle Na doporučení Karla Hašlera, který si povšiml jeho osobnosti, začal působit v různých kabaretech (Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna, U Deutschů, Montmartr), v nichž se pak již před válkou stal miláčkem místního publika. Pravidelně na jevišti soupeřil se stejně populárním hercem Ferencem Futuristou. Když vypukla 1. světová válka, snažil se jí vyhnout. Po sběhnutí putoval s přítelem a klavíristou Daliborem Ptákem, který ho v jeho kabaretních výstupech doprovázel na piano, po českém venkově. Byl však chycen a uvězněn. Po amnestii si konec války odbyl ve vojenské kapele a opět příležitostně vystupoval v pražských kabaretech. Po válce převzal komické role v několika seriózních divadlech (Národní divadlo, Vinohradské divadlo a další). Nejčastěji však stále hrál v kabaretech.
Vlasta Burian také točil filmy. V letech 1923 – 1956 účinkoval ve 4 němých a 36 zvukových filmech, většinou to byly komedie. Jeho prvním filmem byla dnes nedochovaná komedie TU TEN KÁMEN (1923). Po dalších třech němých filmech (FALEŠNÁ KOČIČKA, LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ, MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA) jej pro zvukový film objevil režisér Karel Lamač. Natočil s ním komedii C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK (setník v. v. František Procházka). Ta odstartovala Burianovu hvězdnou kariéru. Lamač s Burianem natočil ještě komedie ON A JEHO SESTRA (pošťák Jarda Brabec), TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (revident Popelec Hadimrška), LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (dvojrole Františka Lelíčka a portorického krále Fernanda XXIII.), FUNEBRÁK (Vendelín Pleticha), NEZLOBTE DĚDEČKA (Eman Pípa), DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (Jan Ducháček), U POKLADNY STÁL (Kryštof Rozruch)... Burianovým „dvorním“ režisérem se stal Martin Frič: ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (truhlář Antonín Špelec), POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (rytmistr Alois Patera), HRDINA JEDNÉ NOCI (krejčí Florián Svíčička), TŘI VEJCE DO SKLA (trojrole detektiva Vincence Babočky, dobrodruha Leona Webera a ruského knížete Nariškina), KATAKOMBY (oficiál Borman) a KDYŽ BURIAN PRÁŠIL (baron Archibald Prášil). Burian točil i s jinými předními českými režiséry: s Miroslavem Cikánem (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, PROVDÁM SVOU ŽENU), s Vladimírem Slavínským (RYBA NA SUCHU, ZLATÉ DNO), s Janem Svitákem (PŘEDNOSTA STANICE). Nebo společně s Čeňkem Šléglem a Ladislavem Bromem Burian režíroval komedii ULICE ZPÍVÁ, kde ztvárnil netypickou postavu bývalého klauna Emila Berušky. Ve filmových ateliérech byl ve svém živlu, neuznával autoritu režiséra, sám si říkal po každém záběru „stop“ a libovolně si improvizoval. Jediný kdo Buriana dokázal trochu zkrotil byl přítel a režisér Martin FričBurian byl velmi populární, jeho tvář a jméno byly často využívány reklamou. Obchodníci po něm pojmenovali i bombóny s názvem „Burianky“. Také nově vyšlechtěná růže – „Růže Vlasty Buriana“ po něm nesla jméno. Kamkoli přijel budil rozruch – byl oblíbený a slavný. Miloval rychlá auta, armádu a uniformy. Uniformy pak také na veřejnosti sám nosil. Byl taktéž příslušníkem Československé armády. Dokonce si za první republiky vyběhal a uplatil hodnost nadporučíka a podle vzpomínek pamětníků též uvažoval o prezidentské kandidatuře. V době své slávy měl pronajatý zámeček, kam o víkendech jezdil lovit. On sám však bydlel v přilehlém domě správce. Nedaleko Prahy měl statek, kde choval krávy. Každou měl pojmenovanou podle postav ze slavných oper (Carmen, Libuše, Mařenka,...). Jména byla napsána na cedulích, které měly krávy připevněné nad hlavou. Svým bohatstvím se rád chlubil na veřejnosti, což vyvolávalo velkou závist, která byla jednou z příčin jeho poválečného pádu. Společnost Buriana znala jako zábavného společníka. V soukromí byl však melancholický, náladový a měl deprese – trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích, kterou měl elegantně a luxusně zařízenou. Každodenně sportoval, proto měl ve své vile velikou tělocvičnu a u vily postaven bazén a tenisový kurt. Vždy ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu. Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérskýchV roce 1944 došlo v jeho životě a v popularitě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci. po válce byl zatčen Čechy. nejdříve byl zavřen do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl velmi ponižován. Poté byl na intervenci Jana Masaryka propuštěn, vyšetřován na svobodě, nakonec jej soud osvobodil. Po negativnímu ohlasu v tisku byl opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun. . Za těch pět let, kdy nesměl hrát, změnil: byl skromnější, ze sportovce s výbornou fyzickou kondicí se stal stařík – zestárl tak o deset let. Vězení a pronásledování mu podkopalo zdraví. Teprve v roce 1950 mu byl herecký distanc zrušen, po zkušebním představení v Městském divadle v Kladně Burian začal hrát v divadle v Karlíně, na přímluvu Jiřího Frejky a Jana Wericha. Od svého vyhození v roce 1953 začal vystupovat na různých estrádách, které mu úplně podkopaly zdraví – měl problémy se žílami a velmi mu otékaly nohy, proto nemohl chodit a musel při představení sedět, ale přesto bavil desítkylidí.

Tehdy mu bylo také povoleno natáčet filmy. První rolí byl záškodnický kostelník Kodýtek ve filmu režiséru Oldřicha Lipského a Jana Strejčka SLEPICE A KOSTELNÍK. Pak přišly tři role, ve kterých se ještě místy přiblížil svým dřívějším výkonům: poštmistr Plíšek v komedii NEJLEPŠÍ ČLOVĚK Václava Wassermana, rádce Atakdále v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... Bořivoje Zemana (svým hlasem účinkoval ještě spolu s Janem Werichem v animovaném filmu DVA MRAZÍCI Jiřího Trnky) a Silvestr Čáp v komedii MUŽ V POVĚTŘÍ Miroslava Cikána. Poslední rolí byl účetní Dušek v satirickém filmu ZAOSTŘIT, PROSÍM! režiséra Martina Friče.

Jeho humor i komika byly ještě stále na dobré úrovni, ale už ztratily podstatnou část oné výbušnosti a osobitosti, které jim dřív dodávaly světovou úroveň, což neváhal přiznat i Burian sám. Známá je jeho smutná poznámka určená fanouškovi, který chtěl, aby se mu podepsal na fotografii jako „Vlasta Burian, Král komiků“: „Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček...“ Aby se uživil, musel hrát, i když byl nemocný. Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec umřel na plicní embolii. Doma, v blízkosti své věrné družky Niny Burianové. Zemřel 31. ledna 1962 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti jedna let. Nina pak zemřela o devět týdnů později, podle pamětníků na manželově hrobě... 

Dne 8. února 2002 byly ostatky Vlasty Buriana a jeho ženy Niny přeneseny z Vinohradského hřbitova do nového hrobu na Vyšehradě. V anketě České televize o „Komika století“ se umístil na 1. místě. A v anketě „Největší Čech“ se umístil na 31. místě. Na jeho počest je každoročně udělována Cena Vlasty Buriana, která se uděluje nejlepším brankářům Gambrinus ligy. O Burianově popularitě svědčí i to, že jsou stále jeho filmy reprizovány v televizích, ale také vycházejí na DVD.