Před 118 lety se narodil polský kněz a mučedník nacistického koncentračního tábora svatý Maxmilián Kolbe, který zemřel v hladové komoře v Auschwitz-Birkenau, když nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny.
Maxmilián Maria Kolbe se narodil 7. ledna 1894 ve Zduńské Woli, která tehdy patřila k carskému Rusku, jako druhý syn Julia Kolbeho a Marie, rozené Dabrowské. Otec byl Němec, matka Polka. Chlapce nechali pokřtít jménem Rajmund.
V roce 1907 se spolu se starším bratrem Francisem rozhodl stát františkánem. Společně ilegálně překročili rusko-rakouské hranice a začali společně studovat ve františkánském semináři ve Lvově. V roce 1910 vstoupil do noviciátu a přijal jméno Maxmilián. O dva roky později odjel studovat nejprve do Krakova a o několik měsíců později byl jako obzvlášť nadaný student poslán do Říma, kde studoval teologii, filosofii, matematiku a fyziku. Zde složil 1. prosince 1914 věčné sliby a přijal jméno Maria.
Byl propagátorem používání moderních prostředků při pastoraci a evangelizaci. V klášteře Niepokalanów založil dodnes existující vydavatelství náboženské literatury, včetně tisku novin.
Po krátkém působení na misiích v Japonsku byl povolán zpět do Polska, kde se stal v roce 1936 představeným kláštera v Niepokalanówě u Varšavy.
Za druhé světové války Kolbe v Niepokalanówě, který byl tehdy největším františkánským klášterem na světě (s asi 800 mnichy), zřídil tajné úkryty pro uprchlíky před nacismem. Mniši zde postupně přechovávali na 3000 Poláků a asi 1700 Židů.
Už v 19. září 1939 byl Kolbe poprvé zatčen (spolu se 40 spolubratry), ale tehdy ho ještě nacisté pustili. Kolbe odmítnul německou národnost a pokračoval ve vydávání protiněmeckých tiskovin. V únoru 1941 byl zatčen společně se čtyřmi spolubratry a poslán do koncentračního tábora v Osvětimi.
V červnu roku 1941 po pokusu o útěk nacisté vybírají každého desátého vězně a posílají jej na smrt. Maxmilián Kolbe se dobrovolně nabídne za svého spoluvězně, seržanta Františka Gajowniczka, ženatého muže se dvěma dětmi, který se tak dožívá osvobození. Kolbe je společně s ostatními oběťmi odveden do bunkru číslo 18, kde postupně umírají hladem. Po čtrnácti dnech jsou naživu pouze čtyři vězni, mezi nimi Maxmilián Kolbe. Nacističtí dozorci je zabíjejí injekcí fenolu 14. srpna 1941.
O třicet let později, 17. října 1971 ho papež Pavel VI. blahoslavil a 10. října 1982 jej Jan Pavel II. prohlásil za svatého.
Velkej borec... můj biřmovací patron :-)
Můj taky:-)
Taková velká síla nemůže být z člověka. Maximilián byl určitě plný Ducha.
Na Maxmiliána Kolbeho jsme vzpomínali v den jeho smutného výročí úmrtí při pěší pouti do Santiaga de Compostela (při SDM).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.