Nový nástroj - Novum Organum

Francis Bacon byl renesanční člověk - filozof, humanista, rosenkrucián, korupčník, utopista, jeden ze zakladatelů empirismu ve vědě, politik.

Francis Bacon se narodil 22. ledna 1561 v Londýně. Ve dvanácti letech ho rodiče poslali na Trinity Coilege na univerzitě v Cambridge, kde již od samého začátku exceloval. Po jejím absolvování pokračoval do roku 1579 ve svých studiích u anglického vyslance v Paříži.

"Scientia potestat est" - slavná věta, kterou Bacon vyslovil v roce 1597 a kterou lze přeložit jako »vědění je moc« - tvoří osu jeho vědecké teorie o poznávání světa i lidí.Stále se zabýval myšlenkou zásadní reformy veškeré vědy. Bacon razil ideu, že zkoumání příčin musí vycházet z kritiky starých učení, zejména Aristotela, kterého si samozřejmě váží, ale tvrdí o něm, že se mýlí, když nejdříve vytyčuje základní principy, které pak aplikuje na fakta v podobě takzvaného anticipujícího přístupu. Poznání musí naopak vždy vycházet ze zkušenosti a řídit se logikou. Současně musí postupovat pomalu a opatrně. Člověk tak jedině díky vědě může odhalovat tajemství přírody.

"Abychom mohli přírodě přikazoval, musíme ji poslouchat."
V duchu této své teze Bacon současně zdůrazňoval, že věda musí vycházet ze skutečných potřeb lidí, zasahovat do věcí a přetvářet je. Jinak řečeno: musí se stát organickou součástí lidské aktivity, přetváření světa. Ve své teorii poznání podává návod, jak vytvářet nové pojmy, jak postupovat od jednotlivého k obecnému, od části k celku, od jevu k podstatě. Když hovoří o své metodě objevování podstaty těles a jevů, zákonitosti přechodů předmětů z jednoho stavu do druhého - tedy podle něho o zkoumání »forem těles« - tak užívá výrazu indukce. Za indukci považuje hledání a nalézání souvislostí mezi předměty. Vědec nemá být ani čistý racionalista, ani čistý empirik. Udává k tomu zajímavý příklad: védec-racio-nalista se podobá pavouku, který souká sám ze sebe pavučiny svých sítí, zatímco vědec-empirik se podobá mravenci, který zase stále něco shromažďuje. Vědec si prostě má brát příklad ze včely, která pilně sbírá pyl květů a pak jej přetváří v med.

Ve svém díle Novum Organum (Nové organon) napsal, že všechny naše znalosti k nám proudí formou objektů v přírodě a my vlastníme pouze schopnosti k jejich interpretaci. Bacon říká, že v průběhu procesu poznávání se nás snaží zmást idoly, které dělí na
- idola tribus: idoly rodu (jinak cítí a vidí muž a žena)    
- idola specus: idoly jeskyně (poznání ovlivňuje naše výchova),    
- idola fori: idoly trhu (jsme mateni názory ostatních, komunikací s ostatními)     
- idola theatri: idoly divadla (generační rozdíly).
Úvahy o nové vědě Bacon rovněž spojuje s přemýšlením o společnosti. Vylíčil svou představu o životě v "království člověka", kde lidé užívají vyspělou techniku a kde se racionálně a ve prospěch všech vyřešily i problémy jejich vzájemného soužití, i když zůstávají zachována stavovská privilegia. Ve svých morálních, ekonomických a politických esejích se vyslovil pro absolutní monarchii, kterou pokládal za nejlepší záruku omezování rozpínavosti největších feudálů na jedné straně a podpory rozvoje manufaktur a obchodního podnikání na straně druhé.
O tom, že byl Bacon uznávanou osobností již v době svého mládí, jistě svědčí i ten fakt, že se ve svých třiadvaceti letech stal členem parlamentu. Po smrti královny Alžběty se Baconova pozice upevnila. Král Jakub I. ho zahrnul řadou poct a funkcí, mimo jiné ho v roce 1616 jmenoval Členem tajné rady, o rok později strážcem pečeti a v roce 1618 také lordem kancléřem. Bacon byl králi užitečný i ve sféře státnického rozhodování. Z historických dokumentů vyplývá, že se podílel svými radami poskytnutými králi i na vytvoření Spojeného království Anglie a Skotska. Stál rovněž za řadou dalších reforem v řízení státního systému.
Avšak ani tak velké osobnosti, jakou Bacon nesporně představoval, se nevyhnuly potíže. Bylo prokázáno, že ve své vysoké funkci lorda kancléře podlehl korupčním metodám, kterými samozřejmě již tehdy byla státní správa důkladně poznamenaná. Během výkonu své funkce přijímal úplatky za poskytování zajímavých funkci i různých koncesí. Bacon (na rozdíl od současných politiků) svá provinění uznal, a tak byl v roce 1621 z místa lorda kancléře vypovězen. Pak následovalo odsouzení do vězení v londýnském Toweru s tím, že musí zaplatit pokutu ve výši 40 000 Liber. Král Jakub l. ho sice nechal po několika dnech propustit a dokonce mu prominul i zmíněný finanční postih, ale přesto byl Bacon zbaven všech svých poct a nesměl chodit do parlamentu. Teprve v roce 1624 mu král udělil generální pardon. Francis Bacon se pak věnoval již jen svému bádání a svým filozofickým spisům. Zemřel 9. dubna 1626 v Londýně ve svých pětašedesáti letech. Podle jedné verze skonal následkem naprostého fyzického vyčerpání, zatímco druhá verze tvrdí, že zemřel na následky podchlazení, když dělal dlouhodobé pokusy se zmrazováním potravin.     
O jeho univerzálním zaměření jistě svědčí i fakt, že vymyslel šifrovací systém k ochraně korespondence anglických diplomatů. Rovněž je známo, že se zabýval možnostmi vytváření jednotného celosvětového jazyka.
Po Baconové smrti vyšla většina z jeho více než 30 filozofických spisů. Hlavní díla jsou Novum Organum (Nové organon), Nova Atlantis (Nová Atlantida), dále Essays (Eseje) a rovněž sedmidílné The Works (Spisy).
Na závěr si ještě připomeňme jedno z jeho rčení: "Jestliže člověk začne s jistotami, skončí v pochybnostech. Jestliže se však smíří s tím, že začne s pochybnostmi, skonči v jistotách."
      
Zdroj: http://novysmer.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1224:francis-bacon&catid=39:historie&Itemid=50