První a přece druhý

Dnes je to přesně sto let, kdy výprava britského polárníka Roberta Falcona Scotta dosáhla jižního pólu.

Mladý námořník

Robert Falcon Scott se narodil 6. června 1868 v britském Plymouthu a věren rodinné tradici nastoupil ve třinácti letech do námořnictva. Protože velmi pracoval na své kázni, vytrvalosti a vůli, velice brzy byl z námořního kadeta povýšen a díky cílevědomosti rychle stoupal po žebříčku hodností vzhůru. V roce 1897 sloužil jako námořní poručík na lodi Majestic. Jeho velitelem byl George Egerton, bývalý arktický badatel, který v mladém Scottovi podnítil zájem o zeměpisné výzkumy a polární kraje.

První výzkumná cesta na bílý kontinent

Na přelomu 19. a 20. století velice vzrostl zájem o nejnepřístupnější kraje Země a nedostupná, věčným ledem pokrytá Antarktida byla na vrcholu zájmu. Němci, Švédové i Skotové chystali výpravu na jih a ani Britové nechtěli zůstat pozadu. V roce 1899 byl velitelem britské expedice jmenován právě Robert F. Scott. Tato výprava, která plula s lodí Discovery, speciálně pro tuto cestu postavenou, měla za úkol zmapovat tehdy neprobádané jižní kraje. V roce 1902 Discovery zakotvila v McMurdově průlivu. Na jaře a v létě Scott spolu s dr. Edwardem Wilsonem a poručíkem Ernestem Shackletonem pronikli až na 82° 16' jižní šířky. Mimo jiné se jim podařilo se dokázat, že Antarktida je pevnina. Cestou zpět Shackleton onemocněl kurdějemi. K chatě jim zbývalo ještě 150 km. Naštěstí jim počasí přálo, takže se třem polárníkům podařilo dosáhnout základny, ač byl zdravotní stav Shackletona velice vážný. I když expedice zůstala na Antarktidě ještě další rok, o cestu na jižní pól se nepokusila.

Cesta k jižnímu pólu

Prvního července 1910 opustila britské břehy loď Terra Nova se Scottovou výpravou. Cílem byl jižní pól. O týden později se vydala norská expedice v čele s Roaldem Amundsenem dobýt severní pól. Cestou se Amundsen dozvěděl, že severní pól dobyl Peary. Proto stáčí loď Fram k jihu, s cílem dobýt jižní pól. Tuto zprávu dostává Scott na Novém Zélandě. Když Scottova výprava přistála u Antarktidy, jedny motorové saně spadly při vykládání do vody a zmizely v hlubinách. Polovina sibiřských poníků pošla. Amundsen přistál o sto kilometrů blíže k pólu. Norové měli lehké saně tažené eskymáckými psy a zakládali na trase budoucí cesty skladiště s potravinami. Britů byl větší počet a byli lépe vyzbrojeni. Ovšem jejich motorové saně a poníci se příliš neosvědčili. Museli vzít pro poníky ohromné množství sena. Pro psy norské výpravy nalovila Amundsenova expedice 60 tun tuleního masa, takže jejich 116 psů měli po celou zimu co jíst. Na jaře měly obě expedice vyrazit na cestu. Objevilo se jarní sluníčko a 10. října při pouhých -20°C mohla Amundsenova expedice vyrazit. Scott musel s choulostivými poníky čekat až do 11. listopadu. Pak se na cestu vydal i on. Amundsen měl cestou problémy s mlhou a trhlinami v ledu. Britové, kteří byli o 170 km pozadu, šli namáhavě. Motorové saně byly k nepotřebě, posledních sedm poníků se sotva drželo na nohou. Místo nich táhli saně lidé. Zatím se Norové blížili k cíli. Na vrcholu ledovce zabili 24 psů, kteří se pro ně stali novým zdrojem síly. Ovšem ne vše probíhalo tak hladce. Prudký orkán je zdržel na pět dní. 14 prosince zdolali náhorní plošinu a následujícího dne, 15. 12. 1911 ve tři hodiny odpoledne dosáhli jižního pólu. V té době Scott a jeho 11 mužů šplhalo na ledovec. 22. prosince byli na vrcholu. Dál ale pokračovali se Scottem pouze čtyři muži, ostatní se vrátili. O necelý měsíc později, 18. ledna 1912 se přiblížili k pólu. Našli norskou vlajku a stan. Ve stanu našel Scott Amundsenův dopis. Zklamaní  Britové se vydali na zpáteční cestu. V době, kdy byli Scottovi muži na náhorní plošině, slavil Amundsen návrat do tábora. Scottova skupina postupovala pomalu zpátky. Potravin bylo ve skladištích jen velmi málo. Výprava postupně přišla o Evanse, 11. Března zemřel Oates. Zbývající tři muži věděli, že k velkému skladišti s potravinami je jen 18 km, ale že už tam nemohou dojít. Zuřila bouře, která jim znemožnila postupovat dál. Počasí se nelepšilo. Bylo 29. 3. 1912. Za osm měsíců našla záchranná výprava stan s mrtvými muži. Pod Scottovou hlavou ležely jeho zápisky.