Uvěř síle Ducha lásky

Před 170 lety, 15. ledna 1842 se narodila první svatá Austrálie – Mary McKillop, řeholním jménem Marie od Kříže.

Narodila se v Melbourne jako první z osmi dětí. Rodiče (skotští imigranté) vyznávali katolickou víru a všechny své děti vedli k upřímné lásce k Ježíši. Rodina byla chudá a otec býval často nezaměstnaný. Protože se angažoval v politice a obchodní záležitosti, musela Mary už v mládíi pomáhat celé rodině. Nejdříve pracovala v papírnickém průmyslu, později jako učitelka.
Mary pociťovala už v ranném věku povolání k řeholnímu životu. Když pracovala jako učitelka v Penole, setkala se s P. Woodsem, V tomto historickém období chyběli v Austrálii školy, zdravotní péče a všechny formy sociální péče pro chudé. P. Woods se stal jejím rádcem a duchovním průvodcem. Společně plánovali vytvoření kongregace sester, které budou působit tam, kde bude třeba, zvláště na venkově. Sestry by žili v malých klášterech nebo v jakýchkoli příbytcích, které by jim poskytli chudí. Bol to odvážný plán, který se rozběhv lednu 1866. Mary a její spolusestry začaly vyučovat v Penole na jihu Austrálie, ve stáji, kterou upravil její bratr. Z těchto skromných začátků a díky povzbuzování P. Woodse se zrodila Kongregace sester sv. Josefa od Nejsvětějšího Srdce. Na radu P. Woodse sa Mary přestěhovala do Adelaide, hlavního města jižní Austrálie. 
15. srpna 1867 Mary a její spolusestry složily sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Mary přijala jméno „Marie od Kříže“.
V roce 1869 pracovalo ve školách, sirotčincích a v azylových domech pro ženy přibližně 60 sester. Postupně bylo možné vidět sestry i v dalších koloniích a na Novém Zélandu.
Sled okolností dovedl kvůli údajné neposlušnosti v roce 1871 biskupa z Adelaide k tomu, aby Mary exkomunikoval. Ona navzdory všemu přijala udělení exkomunikace a odchod mnohých  spolusester s vnitřní vyrovnaností a pokojem. O půl roku později, krátce před smrtí, odvolal biskup své rozhodnutí. Mary se vrátila ke své práci a většina sester, které byly vyhnány, přišla zpět do Institutu. Byly to temné dny...
Mary poradili, aby odjela do Říma a hledala oporu u papeže Pia IX. Systém autonomního vedení byl pro Institut klíčový, protože by umožňoval posílat sestry tam, kde se objevila potřeba a neomezoval by jejich činnost na území jedné diecéze. Mary během svého pobytu v Římě nedosáhla konečného schválení pro svůj Institut (to dostal až v roce 1888), ale byla povzbuzena z četných setkání, které absolvovala, a zvláště z třech audiencí u papeže. Do Austrálie se vrátila s podporou myšlenky autonomního řízení Institutu.
Po návratu do Austrálie nastaly další problémy a Mary nařídili, aby opustila Adelaide a odešla do Sydney, kde byla v roce 1885 zbavena postavení generální matky. Až v roku 1899 si ji sestry mohly svobodně zvolit za generální představenou a toto pověření jí zůstalo až do smrti. Ona sama přijímala tyto drastické změny a zachovala si navzdory všemu příkoří respekt vůči biskupům a kněžím a povzbuzovala své spolusestry k následování.
Vo svém zápalu pro chudé neznala únavu. Jeden z jejích oblíbených výroků byl: "Vidět potřebu a nic neudělat? Nikdy!" Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, k Nejsvětější Svátosti a ůcta k sv. Josefovi ji posilovala v lásce k Bohu i k lidem. Přilnula k plnění Boží vůle, a to ji dávalo sílu přijímat radosti i těžkosti, které na ni často doléhaly. Jednou napsala: "Boží vůle je pro mne jako vzácná kniha, jejíž čtení mne nikdy neunaví.“
Mary bývala často nemocná. K lůžku ji připoutávaly silné a vyčerpávající bolesti hlavy. Své nemoci využívala k tomu, aby se jejich prostřednictvím mohla stále víc přibližovat k Bohu. Ve věku 60 let, během návštěvy Nového Zélandu, dostala záchvat mrtvice a ochrnula jí pravá strana těla. Naučila se však psát levou rukou a nadále se věnovala plnění povinností.
Okolo roku 1905 už bolo zřejmé, že její zdravotní stav se zhoršuje a v průběhu následujících let velmi trpěla. Své utrpení však snášela hrdinsky, a zachovala si vždy vyrovnaný a pozitivní postoj k životu. 8. srpna 1909 nakonec pokojně zemřela.
Kardinál Moran krátce po její smrti řekl: "Dnes jsem byl u lůžka světice… její smrt přinese mnoho požehnání.“ Tělesné ostatky byly přeneseny do kaple mateřského domu Institutu, který se nachází na severu Sydney. Pavel VI., Jan Pavel II. a Benedikt XVI. sa modlili u jejího hrobu stejně jako se takto modlí tisíce poutníků z celého světa.
Poslední vzpomínkou, kterou na ni mají spolusestry, je laskavost: "Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá." (1 Kor 13,4–7).
Papež Benedikt XVI. během Světových dní mládeže řekl: "Vím, že její vytrvalost v protivenstvích, její volání po spravedlnosti ve prospěch těch, s kterými se nespravedlivě zachází a její konkrétní příklad svatosti se staly zdrojem inspirace pro všechny Australany.“ Svatý otec ocitoval slova Mary McKillop: "Věř tomu, co Bůh šeptá v tvém srdci. Uvěř mu! Uvěř síle Ducha lásky!"
Mary žila ponořená do Boží přítomnosti tak, že dokázala zaujímat správný a pravdivý postoj, aby mohla naslouchat Jeho šeptání po celý svůj život.

Zdroj:
http://www.zivotopisysvatych.sk/maria-od-kriza-mackillop/
http://www.marymackillop.org.au/
http://www.catholicaustralia.com.au/page.php?pg=prayer-marymckillop