Den zasvěceného života

Letos si připomeneme již 16. světový den zasvěceného života.

Jaký byl důvod jeho vyhlášení a jaký je smysl každoročního slavení Dne zasvěceného života?

Tak jako v roce 2008  sešla v Římě biskupská synoda nad tématem Božího slova v životě církve, tak se v roce 1994 biskupové sešli na tématem zasvěceného života. Dva roky po té Jan Pavel II. vydal Posynodální apoštolskou adhortaci Vita consecrata: o zasvěceném životě a jeho poslání v církvi a ve světě  (on-line zde:
http://teologietela.paulinky.cz/dokumenty/dokument/Vita-consecrata.html).
V návaznosti na to papež Jan Pavel II. ve svém poselství z 6. ledna 1997 prohlásil 2. únor Světovým dnem zasvěceného života (z tohoto poselství následně volně vybírám a překládám).

Ustanovení tohoto dne má být pro celou církev přispěním k vnímání hodnoty zasvěceného života poukázáním na svědectví mužů a žen, kteří zvolili následovat Krista více zblízka skrze zachovávání evangelijních rad (čistota, chudoba, poslušnost). Zároveň těmto zasvěceným osobám dává příležitost, aby obnovily svá předsevzetí a oživily v sobě city, jenž je povzbuzují v darování se Pánu.

Tento den:

1)  je příležitostí k slavnostnímu vzdávání chval a díků Pánu za dar zasvěceného života, který obohacuje křesťanskou komunitu svou pestrostí charismat, a povzbuzuje ji svědectvím života zcela darovaného pro Boží království (v českých a moravských diecézích se řeholníci schází společně se svým biskupem při mši svaté a na dalším následujícím programu).

2) má představit a podpořit tento způsob života.

3) je určen samotným zasvěceným osobám, které jsou vyzvány, aby společně a slavnostně slavily „velké věci“, které Pán v jejich životech působí, aby objevily v jasném pohledu víry paprsky božské krásy, kterými Duch svatý prozařuje jejich život, a také aby si uvědomily své nenahraditelné poslání v církvi a ve světě.

Volba tohoto dne na 2. únor odkazuje k liturgickému svátku Uvedení Páně do chrámu: Maria s Josefem „přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!“ (Lk 2,22-23). Tato biblická scéna nám „zjevuje“ tajemství Ježíše jako toho, kdo je zasvěcen Otci, Ježíše, který přišel na svět, aby plnil jeho vůli (Žid 10,5-7). Simeon ho označuje jako „světlo k osvícení pohanů a k slávě izraelského lidu“ (srov. Lk 2,32) a zároveň prorokuje jeho nejvyšší oběť, kterou podá Otci a závěrečné vítězství nad smrtí.

Uvedení Ježíše do chrámu je tak výmluvnou ikonou úplného odevzdání svého života pro ty, kdo jsou povoláni, aby slibem evangelijních rad vnesly do církve a do světa charakteristické rysy Ježíše čistého, chudého a poslušného.

Dodatek: Lidově se tento svátek nazývá Hromnice. V kostelech jsou posvěceny svíce – hromničky (odkaz na světlo, jímž je Ježíš Kristus), které si věřící odnášejí domů, zapalují je a modlí se u nich, zvláště v těžkých situacích, v čase přírodních živlů apod.

/Neposeda/