Emil Hába

varhaník, skladatel, sbormistr a hudební pedagog zemřel 12. 2. 1982 v Uherském Brodě.

Narodil se  21. 5. 1900 ve Vizovicích. Již v dětství projevoval zájem o hudbu, k níž měla celá rodina vřelý vztah. Sám se učil hrát na harmonium, housle a varhany. V šestnácti letech šel studovat na varhanickou školu v Brně k Leoši Janáčkovi (1916–19); zde se učil intonaci, harmonii, hudební teorii a technice varhanní hry. Po skončení školy byl krátce klavíristou a ředitelem kůru u hraběte Dubského v Lysicích u Boskovic (1919–20). Poté byl odvolán na vojenskou službu, kde působil u plukovní dechovky. V roce 1922 přesídlil do Uherského Brodu, kde byl ředitelem kůru, varhaníkem a učitelem hudební výchovy zpočátku na reálném gymnáziu, později na jedenáctileté střední škole. V roce 1925 se oženil s tamní rodačkou, houslistkou Drahomírou Veselou. Roku 1926 se stal zakládajícím členem uherskobrodského hudebního spolku Dvořák. Soustavně se vzdělával také pro pedagogickou činnost; v roce 1930 udělal státní zkoušky ze sborového zpěvu, klavíru a varhan. Jako pedagog působil 33 let. Vedl chrámový sbor, který patřil k nejlepším na Moravě; účinkoval s ním i v Praze. Byl aktivně zapojen do kulturního života města a celého kraje – kromě pořádání samostatných varhanních koncertů (uskutečnil jich na dvě stovky) se podílel na organizaci Slováckých festivalů dechových hudeb a zval k účinkování v Uherském Brodě různá komorní tělesa (například Moravské dechové kvinteto, Moravské kvarteto, České noneto).
Pracoval i v oboru organologie jako kolaudátor varhan. Funkci kolaudátora varhan pro krnovskou firmu Rieger vykonával úctyhodných 45 let, přičemž za tohoto působení kolaudoval na 160 těchto hudebních nástrojů.
Nezanedbatelná je jeho skladatelská činnost: vytvořil kolem stovky opusů chrámové i světské hudby, především varhanní skladby, písně, orchestrální sbory, úpravy slováckých lidových písní a koled. Napsal také tři latinské a čtyři české mše (některé z nich vánoční). Z jeho díla jsou známy například mužské sbory Prosté motivy I. (1926–27) a II. (1927–29) op. 31, sbor Bílá paní, písně a melodramy Prosba dítěte, Na stěžni s vlajkou (1934) či Balada zimní (1934), kantáta Máj, komorní skladby (kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello, suita pro dechové kvinteto, nonet, symfonický obraz Pod Bílými Karpatami) či Vánoční kantáta pro sóla, sbor a varhany (1957). Příležitostně psal i hudbu k činohrám a k orelským cvičením.

Zdroj:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=6681
http://cs.wikipedia.org/wiki/Emil_H%C3%A1ba
http://www.uherskybrod.cz/bz/archiv/01_13/bz0113.htm
http://www.uherskybrod.cz/bz/archiv/00_06/bz0006.htm
http://www.osu.cz/fpd/khv/index.php?kategorie=331&id=2838