Slovo není jen zvukem

a nástrojem dorozumění, slovo je i lékem a je potravou.

Spisovatel, scenárista, ale především autor populárních rozhlasových relací a vypravěč, pan František Nepil se narodil 10. února 1929 v Hýskově u Berouna. Rodina bydlela nejprve ve Svatém Janu pod Skalou, ovšem první dny života strávil František u prarodičů právě v Hýskově. Dětství prožíval na samotě v lesním srubu ve Výbrnici u Nižboru, kde jeho otec pracoval jako správce skautské rezervace. Pro malého Františka to ovšem znamenalo chodit do školy hodinu lesem, k babičce tři čtvrtě hodiny lesem a ještě půl hodiny přes pole. Druhou třídu základní školy však již navštěvoval v Praze. Z dětství si odnesl ponětí o chování v lese: „Je nevhodné trhat porosty konvalinek a petrklíčů, natož jakoukoliv kytku ničit či přeseknout pro nic za nic.“ Přibyly i další zásady a pravdy, které autor připisuje hlavně mamince. Nesl si tak po celý život povědomí o tom, že „krást je neodpustitelná hanba, že vlast je jenom jediná, a když na to přijde, musí se bránit“, a spoustu dalších. Rodina nebyla zámožná, ale sám František Nepil prohlásil o svém dětství, že by si ho rád s chutí zopakoval, že měl dětství tak pestré, že se o něm dají psát knihy. Potom se rodina odstěhovala do Prahy, kde v roce 1948 maturoval na obchodní akademii. V roce 1948 úspěšně vystudoval obchodní akademii, po maturitě se nejprve živil jako propagační referent hotelů. Nejprve pracoval jako korespondent a propagační referent národního podniku Československé hotely. Pro maturanta a budoucího vojenského odvedence nebylo mnoho na výběr. Oženil se ještě ve vojenské službě v roce 1951, jeho paní Zdena, jistě bychom jí mohli říci Štuclínka, pochází také z Hýskova. Své manželství později krásně označil za anarchistickou konfederaci bez řídícího federálního centra. Ještě než se roku 1972 rozhodl plně věnovat spisovatelování, 3 roky dělal redaktorování v Československém rozhlasu v redakci vysílání pro děti a mládež. Fejetonování jej rovněž proslavilo – on fejetony nejen psal, ale i namlouval. Jeho fejetony v Československém rozhlase "Dobré a ještě lepší jitro" patřily k (jeho) nejznámějším a nejoblíbenějším relacím. Své texty - nejen fejetony, ale i sloupky, pohádky či povídky - často publikoval v časopisech a denících (např. Junák, Mladá fronta, Ohníček, Mateřídouška, Květy, Vlasta aj.). Nezřídka psal o věcech, kterého mu byly blízké. „Rodný kraj byl pro mne tak silným zážitkem, že vlastně o ničem jiném nepíšu.“
Byl také autorem řady scénářů a televizních pohádek.

„Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam to schová“.
Pan František, alias Zachumlánek, zemřel 8. září 1995 v Praze. Je pohřbený ve Stradonicích u Nižboru.

Abyste lépe poznali pana Františka Nepila, vám vřele doporučuji pětidílný pořad Československého rozhlasu, který byl natočen k osmdesátému výročí jeho narozenin, v němž v podání Arnošta Goldflama zazní také jeho vlastní autobiografické texty.

1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl

Na blogu Asterixe v rubrice Nevážně najdete vícero odkazů na vlastní hlas "pana Zachumlánka".

„Svým způsobem to byl fenomén. Dokázal objevit kolem nás a předávat »člověčinu« lidem v době, kdy společenské vztahy byly nesmírně neupřímné a formální. Lidé ho zbožňovali, protože se v jeho vyprávění viděli a nabývali pocit, že sami o tom dokážou vyprávět, čili získávali jeho prostřednictvím sebevědomí.“ (prof. Josef Koutecký)

P.S. Neváhejte si v těchto mrazivých dnech sehnat a přečíst či poslechnout hřejivou pohádku Štuclínka a Zachumlánek.

Zdroj:
http://www.57osobnosti.cz/25
http://ld.johanesville.net/nepil
www.spisovatele.cz/frantisek-nepil