„Zakonzervované“ město

Na dnešní den připadá pravděpodobné výroční silného zemětřesení, které v roce 62 n. l. poničilo 60% Pompejí.

Město založené kmenem Osků z Kampanie v letech 470 – 424 př. n. l.  bylo vybudováno na pruhu lávy, vysokém asi 40 m, při řece Sarnus (dnes Sarno), tehdy ještě splavné. Mezi  5. a 6. stoletím  př. n. l. přešlo pod vliv řeckých kolonií a kmene Etrusků.  V 5. století jej začaly sužovat nájezdy válečnických kmenů Samnitů, kteří sestoupili z Apenin, aby hledali bohatší a úrodnější půdu.
V 1. století př. n. l. se Pompeje staly římskou kolonií. V této době se město stalo obchodním střediskem a oblíbeným letním sídlem římských boháčů. Když se spolu s dalšími městy v Kampanii vzepřelo Římu, Sula je během občanské války zničil.
Škody, které město utrpělo při silném zemětřesení za Neronovy vlády, byly obrovské a jeho rekonstrukci zahájenou soukromými osobami s cílem obnovit město v celé jeho nádheře, zmařila další děsivá katastrofa. 24. srpna roku 79 n. l. začal Vesuv chrlit mračna popele a za 4 dny pokryl město dvoumetrovou vrstvou popela.
Díky sopečnému výbuchu máme nejucelenější představu o tom, jak lidé v této době žili. Popel totiž město zakonzervoval a nám zůstal obraz města zasaženého v jediném okamžiku jeho života. Stropy domů se většinou zřítily, ale zdi zůstaly zachovány do značné výše, podlahy a dláždění jsou téměř neporušeny. Obyvatelé z velké části uprchli, 2 tisíce jich zahynulo.
Výkopy probíhají v Pompejích od roku 1718, odborný výzkum od roku 1860 až dodnes. Město se rozkládalo na ploše 660 ha a bylo obehnáno 8 m širokými a přes 8 m vysokými hradbami. Do města se vcházelo 8 branami. Síť ulic byla pravoúhlá, založená podle jednotného plánu, jejich šířka kolísá mezi 3 – 8 metry. Dlážděny jsou lávovými kameny a vroubeny chodníky. Na křižovatkách byly zřízeny přechody z kamenů, vyčnívající nad dlažbu ulice do výše chodníků. Na hlavních ulicích byly obchody, vedlejší uličky obklopovaly zdi.
Na zdech se zachovaly příležitostné nápisy všeho druhu – volební, oznámení gladiátorských her. V hlavních ulicích stálo hodně kašen. Středem města bylo forum (náměstí), obklopené ze tří stran sloupovím. Okolo fora se rozkládaly chrámy, tržiště a tzv. Malé lázně. V jižní části města jsou dvě divadla a kasárna gladiátorů. Z umělecké výzdoby soukromých domů vynikají mozaiky a zejména nástěnné malby, z nichž nejznámější je asi portrét dívky, kterou někteří pokládají za básnířku Sapfó (viz obrázek).

Zdroje
Etruskové a Římané. Praha : Euromedia Group, k. s., 2001. 1. vydání. 236 s. ISBN 80-242-0555-6
KOLEKTIV: Encyklopedie antiky. Praha : Academia, 1973. 1. vydání. 744 s. 401-22-875