Publius Ovidius Naso se narodil roku 43 př. n. l. v městečku Sulmo ve střední Itálii poblíž Fucinského jezera.
Pocházel ze starobylého jezdeckého rodu. Vzdělával se v Římě a v Athénách. Proti vůli rodičů opustil veřejnou dráhu a věnoval se výlučně básnictví. Roku 8 n. l. byl pro „báseň a omyl“ deportován do černomořské Tomidy a tam r. 18 n. l. zemřel.
Dílo:
Ovidiovu tvorbu můžeme rozdělit do tří období, která jsou rozdílní i tematicky: milostné, mytologickjé a období pobytiu v exilu.
Z prvního období je asi nejvýraznější sbírka Heroides, fingované dopisy mytických žen vzdáleným milencům nebo manželům. Dále napsal didaktické skladby Ars amatoria (Umění milovat) a zajímavě nazvanou sbírku De medicamine faciei femininae (O pěstování ženského obličeje).
Druhé období charakterizují Metamorfózy (Proměny), asi nejznámější Ovidiovo dílo. Zde s velikým kompozičním uměním spojil v jeden celek 250 bájí, které vesměs končí nějakou proměnou.
Básnické dílo třetího období ukazuje postupný úpadek Ovidiova jazyka stylu i fantazie. Patří sem tyto básnické sbírky Tristia (Žalozpěvy) a Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu). Obě jsou naplněny smutkem a nakonec rezignací.
Básník spojoval mistrovství formy se životním pocitem jemného požitkáře., který byl ve zkaženém kulturním centru vge svém živlu. Postrádá mravního patosu, povrchní je i životní styl jeho postav, což je vidět právě v Metamorfózách, díky nimž je tolik proslulý. V renesanci se staly čítankou o kráse života.
Publius Ovidius Naso inspiroval mnoho autorů. V novověku je zřejmý jeho vliv u Chaucera, Miltona, Puškina. Z jeho díla čerpali také čeští spisovatelé - Vrchlický, Hrubín, Zeyer. Inspiraci u něj nacházelo i umění výtvarné, především malířství (Raffael, Tizian, Delacroix, Picasso). Na téma jeho básní vznikla také hudební díla skladatelů Monteverdiho, Scarlattiho, Glucka, Haydna, Brittena.
Literatura
KOLEKTIV: Encyklopedie antiky. Praha : Academia, 1973. 1. vydání. 744 s. 401-22-875
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.