Srdceboly

Spisovatelka Simona Monyová by dnes oslavila 45.narozeniny,

kdyby ji 4. srpna 2011 její manžel nezavraždil. Došlo mi, že byla jen o čtyři roky starší než já......

Od malička chtěla být spisovatelkou. A ona si za tímto snem šla. Několik mých známých (a to i velkých čtenářů) mi řeklo, že před onou nešťastnou událostí její jméno nikdy neslyšeli. V knížce Tragický osud spisovatelky Simony Monyové autorka spisovatelku chválí až do nebe. Knihu je třeba číst s rezervou. Pracuji jako knihovnice. Její knihy se vždycky dost půjčovaly. Četly je ženy všech generací. Přečetla jsem asi tři. Na Simoně Monyové je znát, že psát umí a zná život. Dokáže výborně vykreslit psychologii postav. Knížky jsou úzké a klidně si je můžete vzít s sebou třeba v létě na koupaliště, do čekárny k lékaři nebo na cestu do vlaku. Rozhodně to není plytká červená knihovna. Zároveň je ale nutno říct, že se nic nestane, když knížky číst nebudete. Není to prostě něco, co by vám otevřelo oči, pomohlo najít smysl života apod.Takové cíle si asi ale Simona Monyová nikdy nekladla. Říkalo se jí "Viewegh v sukních". Před asi šesti lety byla v naší městské knihovně na autorském čtení. Opravdu to byla půvabná a milá žena.

Můžeme debatovat o tom, jaká jsou kritéria pro kvalitní či nekvalitní knihy. Ne každý chce či má na to, aby četl Kafku nebo Dostojevského. Mnoho žen se rádo identifikuje s hrdinkami z knížek, mnohdy jsou ve stejné situaci a řeší velmi podobné problémy. Je kritieriem dobré knihy její prodejnost? Nebo to, zda získá nějaké prestižní ceny? Musím říct, že nad některými oceněnými knihami, mi občas zůstává rozum stát. Jsou tak zvláštní a podivné, že často příliš půjčované a čtené v knihovně nejsou.

Myslím si, že s knihami je to podobné jako s jídlem. Některé knihy jsou jako předkrm - lehké, nenáročné, takové, které vzbudí chuť. Pak přijde polévka, po ní hlavní jídlo - takový hutný tlustý román a nakonec zákusek - že by trocha poezie? Knížky Simony Monyové bych doporučila jako předkrm:-) Napsala třicet knih. První vydanou knihou je Osud mě má rád (což je ale název, nad kterým lze dnes polemizovat). Z dalších titulů uveďme např. Tchyně a uzený, Roznesu tě na kopytech, Sebemilenec či Matka v koncích. Poslední knížkou, vydanou v roce 2011, jsou Srdceboly. Jak příznačné!

Osud Simony Monyové nám může být též výstrahou. Pokud máme nějaké problémy ve vztazích, pokud žijeme s člověkem, který na nás páchá násilí, neměli bychom dělat, že se nic neděje, ale rázně tyto problémy řešit, dokud nebude pozdě.

Nevím, jestli se knihy Simony Monyové budou číst ještě za deset, dvacet let, to nechme na čtenářích, ale faktem zůstává, že psát uměla, chtěla psaním lidem pomáhat a uměla zaujmout. A to se jí dařilo. Když půjdete do knihovny, budete si muset zřejmě na její knihu udělat rezervaci. Jsou nyní rozpůjčované....