Zemřel tam, kde nechal zavraždit

Jan Želivský byl na základě žaloby Jakoubka ze Stříbra zatčen a 9. března roku 1422 popraven na Staroměstské radnici.

Narodil se v druhé polovině 14. století (nejspíše po roce 1380), a to patrně v Humpolci. Bližší údaje nejsou  známy. Některá zachovalá kázání Želivského jsou však uváděna jako kázání Jana z Humpolce. Vzdělání nabyl v premonstrátském klášteře na Želivi, kde byl řeholníkem a později přijal kněžské svěcení. Po roce 1416 působil na faře v Jiřících. Do Prahy přišel někdy v r. 1418. Zde se sblížil s okruhem M. Jakoubka ze Stříbra, který mu byl svým založením nejbližší. Silně na něj také působilo učení valdenských. Nedostatek teologického vzdělání mu nahradila jeho přirozená inteligence, tvůrčí fantazie a sklon k radikálnímu vizionářství. Působil jako kazatel nejprve v kostele sv. Štěpána na Novém Městě a od roku 1419 u Panny Marie Sněžné – jeho sociální radikalismus jej brzy postavil do čela lidových mas. Jeho plamenná kázání s ohromujícím řečnickým patosem a četnými starozákonními citacemi byla pronášena česky, ale zachovala se i v latinských přípravách. Želivský se stal hlasatelem revolučního chiliasmu. Ve svých názorech se blížil stanovisku venkovských radikálů (mj. prosazoval mši v mateřském jazyce), Mikuláše z Drážďan i Jakoubka ze Stříbra. Neustále brojil proti prospěchářům, lenochům a podvodníkům, ale zároveň neodmítal učení o trojím lidu. Podle něho žil poctivě nejen prostý člověk, ale i představitelé vládnoucí moci žijící v souladu s božím zákonem. Horlil proti kupcům a řemeslníkům, kteří poškozovali své bližní.
30. července roku 1419 byl Jan Želivský hlavním organizátorem útoku  na pražskou novoměstskou radnici, který skončil (tzv. první) defenestrací novoměstských konšelů a radikalizací Prahy a v konečném důsledku byl předzvěstí husitských válek.
V čele husitské Prahy Jan Želivský stál až do roku 1422 – jeho přičiněním bylo sloučeno Staré a Nové město pražské v jeden celek, v jehož vedení měl rozhodující vliv. V čele Prahy se pak Jan Želivský zasazoval o spojenectví pražanů s tábority, toto spojenectví mělo podle něj ochránit Prahu proti vojenskému ohrožení zvenčí. Při uskutečňování svého programu se přitom Želivský opíral zejména o radikální novoměstskou chudinu, panstvu nedůvěřoval. Neměl důvěru ke světským rokováním zvláště za účasti katolíků, trnem v oku mu byl sněm v Čáslavi v červnu 1421. Krátce poté nastolil Želivský v Praze diktaturu, a to s podporou hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic. Tento hejtman, nazývaný Bzdinka (což znamená „Prdek“) hrál do jisté míry roli „loutky“ neboť politické působení Želivského bylo v přímém rozporu se čtyřmi artikulami pražskými (zákaz světského panování kněží). Během let moci a vlády se dopustil i takových činů, jako byla poprava šlechtice Jana Sádla z Kostelce, který dobrovolně přijel do Prahy, aby se obhajoval z obvinění vznesených proti jeho osobě. 
Když vytáhli Pražané za účasti Želivského proti Míšenským, byli u Mostu poraženi a situaci musel zachraňovat Žižka. V roce 1421 sice získal nad Prahou téměř neomezenou moc, avšak stála proti němu politická opozice, umírnění představitelé pražanů. Tito ustavili komisi (za účasti Žižky, 5. února 1422), která pak rozhodčím výrokem sesadila pražské konšele, zbavila Želivského veškeré politické moci a ponechala mu pouze duchovní úřad.

9. března 1422 byl Jan Želivský vyzván, aby se dostavil na Staroměstskou radnici. Byl prohlášen zodpovědným za násilnosti, které se udály za jeho vlády nad Prahou, a spolu se svými stoupenci byl pak na radnici popraven. Období radikální revoluce ve městech bylo smrtí Želivského definitivně skončeno.

Zdroj:

http://zivotopisyonline.cz/jan-zelivsky-po-1380-931422-radikalni-vudce-prazskych-husitu/
http://www.husitstvi.cz/ro43.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_%C5%BDelivsk%C3%BD
http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/janzel.html
http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=3&name=JAN+%AEELIVSK%DD
http://infohumpolec.cz/infocentrum/osobnosti/osobnosti.html

Plamenné kázání přerostlo v třináctinásobnou vraždu
Stalo se 13. července 1419 v Praze. Už jsou to čtyři léta od chvíle, kdy byl u Bodamského jezera upálen mistr Jan Hus. Od té doby se objevovaly případy, kdy lidé drancovali kostely. V posledním měsíci navíc celou Prahu zmítají protesty, atmosféra je velice napjatá, bylo dokonce zatčeno několik lidí – stoupenců příjímání pod obojí způsobou.
Dnešní nedělní ráno začalo stejně jako jiné. Po snídani jsem odešel do chrámu Panny Marie Sněžné, kde měl kázání Jan Želivský, radikální husitský kněz, aspoň to o něm mnozí říkali. Nemohl jsem si nevšimnout, že několik lidí přišlo na kázání ozbrojeno.
Jan Želivský měl skutečně plamenné kázání, kterým dokázal rozzuřit celý dav, který mu zde bedlivě naslouchal. Spolu s davem jsem se vydal k chrámu sv. Štěpána, kam nás nechtěli vpustit, museli jsme vylomit dveře, abychom se vůbec dostali dovnitř chrámu. Zrovna se tu začínala sloužit mše a účastníkům bylo podáváno nejen tělo, ale i krev Kristova.
Pak jsme se přesunuli k radnici, kde dav jedním, velice mocným hlasem požadoval, aby byli propuštěni všichni vězňové, zatčeni kvůli přijímání podobojí. Purkmistr Jan Podivínský i konšelé to sveřepě odmítají... a dav je čím dál tím více rozzuřený. Snad se stalo něco, co jsem nezaznamenal, ale najednou se dav pohnul a mnoho mužů vtrhlo na radnici. Po chvíli se otevírají okna v patře a dvanáct lidí je vyhozeno ven. Kdo nezemřel při dopadu, je ubit těmi, kdo zůstali před radnicí.
Davem se pomalu šíří zvěst o smrti třináctého muže, kdesi uvnitř radnice.
http://www.neaktuality.cz/domaci/plamenne-kazani-prerostlo-v-trinactinasobnou-vrazdu/