Šalom aleichem

Dnes slavíme 3. neděli velikonoční.

1. ČTENÍ Sk 3,13-15.17-19
Petr promluvil k lidu:
"Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."

Druhé Petrovo kázání navazuje na zázrak, který se skrze něj stal: uzdravení chromého. Zázrak bez slova vysvětlení by byl jen nesrozumitelnou senzací. Jádrem vysvětlení je opět jednoduchá zvěst o Ježíšově smrti a vzkříšení zasazená ovšem do poselství celého Písma, aby Židé mohli v Ježíši rozpoznat očekávaného Mesiáše a skrze obrácení tak uspíšit čas Kristova příchodu ve slávě. Ježíš je však také tím, kdo s uzdravením a silou vstupuje i nyní do lidské bídy. (podle Angelo Scarano, pastorace.cz)

2. ČTENÍ 1Jan 2,1-5a
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

Dnešnímu textu předchází ujištění, že Bůh odpouští hříchy, kdykoliv je uznáváme. Jistota Božího odpuštění však nesmí vést k nevázanému životu. Naopak: skutečné přijetí odpuštění vede k novému životu, k zachovávání Kristova přikázání. Opravdové přijetí odpuštění znamená poznávat Krista, vstoupit do důvěrného společenství s Ním, ba dokonce být v Něm. Přijetím odpuštění, přijetím ( tj. poznáním) Krista, se hříšník proměňuje podle Kristova obrazu: zachovává evangelium, tzn. usiluje o život podobný Ježíšovu. (podle Angelo Scarano, pastorace.cz)

EVANGELIUM Lk 24,35-48
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

Začněme od konce: Jsme povoláni být svědky (martys). Ne třeba očitými svědky (víděli jsme...), ale těmi, jejichž svědectví je o vlastní zkušenosti. Jedna z otázek k dnešnímu rozjímání: Dotýkám se Ježíše Krista? Jak „hmatatelnou" osobní zkušeností je má modlitba (nemusí jít o pozitviní emotivní vjem, naopak, je možné, že člověk prožije až fyzickou bolest nebo „prázdnotu") - nebo je ve fázi povinnosti a naučených slov (to není málo, protože se v tom zrcadlí věrnost! Ale není to dost pro svědectví...)
Neproměním tento fakt v prosbu? „Ne já Tebe, ale Ty se dotkni mne - uzdravující mocí, která přináší pokoj."
Rozrušení (řecké slovo „tarassó" - tetaragmenoi) nám často brání (zatarasí cestu) poznání. Vzrušené emoce (pozitivní i negativní) mají svůj opak: POKOJ (ř. eiréné, hebr: šalóm). Skrze poznání (otevřel jim mysl k porozumění!) se dostáváme k lásce. Nemůžeme milovat toho, koho neznáme.
A podstata našeho svědectví (martyria) je v tomto: na nás by v našich slovech i skutcích mělo být poznat, že milujeme Ježíše tak, že bychom pro něj dali i svůj život.

Nabízím dnes k poslechu dvě verze písně :

Šalom aleichem 1 
Šalom aleichem 2

Pokoj vám všem, poslové pokoje, poslové Nejvyššího,
pokoj od Krále, který kraluje věky.
Jediný je Svatý!

Kéž vaše cesta, poslové pokoje, vede k slavnému Pokoji,
k míru od Krále, který kraluje věky.
Jediný je Svatý!

Pokoj vám všem, ó sloužící poslové, poslové Nejvyššího,
Pokoj od Krále, který kraluje věky.
Jediný je Svatý!

Požehnejte mi, poslové pokoje, poslové Nejvyššího,
Mírem od Krále, který kraluje věky.
Jediný je Svatý!

Kéž vaše cesta, poslové pokoje, vede k slavnému Pokoji,
Míru od Krále, který kraluje věky.
Jediný je Svatý!

Požehnejte mi, poslové pokoje, poslové Nejvyššího,
Mírem od Krále, který kraluje věky.
Jediný je Svatý!

Kéž Vaše cesta poslové pokoje, vede k Slavnému Pokoji
Míru od Krále, který kraluje Věky
Jediný je Svatý

Jediný je Svatý...


A nebo: Šabat šalom 

Zdroj: http://pastorace.cz
http://bohu-a.svetu.cz/15142-shalom-aleichem.html