5. neděle velikonoční

6. 5. 2012 0:00
Rubrika: události | Štítky: tema:velikonoce2012

 

Dnes slavíme pátou neděli velikonoční.


První čtení uslyšíme z knihy, na kterou jsme si v době velikonoční již docela zvyknuli. Najdeme ho totiž ve Skutcích apoštolských, v 9. kapitole, verše 26 – 31. V úvodu celé 9. kapitoly se dočteme o Šavlově cestě do Damašku, jeho obrácení a působení v tomto městě, kde mu začnou usilovat o život. Situace se vyhrotí až tak, že jej jeho přátelé musí tajně spustit v koši z hradeb, aby mu zachránili život. Na tyto události navazuje úryvek, který zítra uslyšíme při mši. Apoštol Pavel přichází do Jeruzaléma, kde se ho ale křesťané bojí, protože mají stále živě v paměti, jak je pronásledoval. Proto se ho ujímá Barnabáš, který ho do církevní obce uvede. Od té chvíle Pavel i v tomto městě začíná hlásat evangelium, především mezi řecky mluvícími židy. Ti se ho ale po nějaké době pokusí zabít. Proto musí apoštol odejít.

Pavel je tak zajímavě připodobňován ke sv. Štěpánovi, který také mluví řecky a také se židům znelíbí.

V Pavlových listech jsou tyto události popisovány historicky přesněji. V listu Gal 1,15 – 2,1 se dočteme, že z Damašku apoštol necestoval přímo do Jeruzaléma, ale do Arábie a poté zpět do Damašku. Až po třech letech přišel do Jeruzaléma, kde pobyl 2 týdny u apoštola Petra a dále se setkal jen s Jakubem.

Celé čtení končí veršem, který mluví o obrazu církve, který si pisatel přál. Mluví o pokoji zvenčí i uvnitř i o tom, jak církev žije v bázni před Pánem a díky Duchu svatému roste. 

Myšlenku rostoucí církve můžeme zachytit i v odpovědi zítřejšího 22 žalmu, která zní: „Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění.“

Druhé čtení si zítra vyslechneme z 1. listu Janova 3, 18-24. V tomto listu exegeté vidí důležitý předěl. V úvodu listu autor mluví o víře, o tom, že Bůh je světlo. Těsně před naší perikopou ale pisatel začíná přecházet k praktickému uskutečňování této nauky v běžném životě. Z celého listu tak vysvítá poselství, že bratrská láska není žádnou zvláštní zásluhou, ale je jen uskutečněním toho, proč tu křesťané vůbec jsou.

Naše čtení začíná veršem: „Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“ To je jasná reakce na tehdy rozšířené gnostiky, kteří o Bohu mluvili a fantazírovali, ale už se nemuseli postarat o bratry v nouzi. Rozhodně ale tento verš nepřejděme, jako něco, co bylo aktuální tehdy – i my dnes často jednáme podobně!

Samotné jádro celého 1. Janova listu nalezneme v posledních 2 verších druhého čtení: „A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.“ Znovu se tak opakuje Ježíšovo nové přikázání, které známe z Janova evangelia: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali: jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ Boží slovo nám tak připomíná, že ve víře je důležitá nauka, ta ale musí přecházet do skutků v našem praktickém životě! 

3. čtení nalezneme v evangeliu sv. Jana 15,1-8. Celá 15. a 16. kapitola posledního evangelia bývá označována jako 2. řeč na rozloučenou. Její součástí je i náš úryvek ze začátku 15. kapitoly, který mluví o kmeni a o ratolestech. Ježíš se připodobňuje k vinnému kmeni a nás k jednotlivým ratolestem. Abychom přinášeli dobré plody, musíme zůstat pevně při kmeni. Když nese ratolest dobré plody, vinař ji očišťuje; pokud ale plody nenese, vyhodí ji, aby nezabírala místo.

Obraz vinného kmene známe již ze starého zákona. Proroci přirovnávají Izrael k vinnému kmeni, který Bůh pěstoval, ale který nepřinesl žádné ovoce. Tento motiv najdeme u proroka Jeremiáše 2,21, kde čteme: „A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?“ Podobná slova nalezneme i u dalších proroků (Iz 5,1-7; Ez 17; Oz 10,1). 

Naproti tomu Ježíš posouvá význam celého přirovnání, když říká: „Já jsem pravý vinný kmen.“ Uplatňuje zde svou Božskou autoritu a při tom používá slova, která slyšel Mojžíš z hořícího keře. Všech 8 veršů nedělního evangelia potom rozvíjí tuto formuli „Já jsem“.

V 7. verši se dostává učedníkům ujištění, že pokud zůstanou s Ježíšem, bude jim splněna každá prosba: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to.“ Tento příslib se stává plodem společenství s Ježíšem, které samotné je darem, který v sobě zahrnuje všechny ostatní dary. Spolu s tímto společenstvím je tak učedníkům darováno všechno.

V celé perikopě se několikrát opakují dvě klíčová slova, která nesou hlavní poselství. Jde o přinášení plodů (6x) a zůstávání (8x). Oba termíny se podmiňují, protože pokud chceme přinášet plody, musíme mít správný postoj učedníka, tzn. musíme být neustále niterně napojeni na Krista. 

Pokud se budeme snažit najít společné téma všech čtení, nabízí se více možností. Můžeme uvažovat nad tím, zda naše víra není jen o slovech, ale zda se projevuje i v každé běžné situaci, kterou nám život přinese. Mohu přemýšlet o tom, zda svou víru beru jako osobní věc, anebo ji prožívám a chci prožívat s celou církví, což znamená, že mnohdy musím ustoupit ze svých představ. Anebo se zaměřme na konkrétní projev lásky v církvi. Takový pohled nám nabízí i (neprávem opomíjený) cyklus homilií Učící se církev. Zde na 5. neděli velikonoční připadá téma přijímání nemocných: důležitost navštěvování nemocných, význam a průběh svátosti pomazání nemocných.

/Karel Adamec/

Zobrazeno 1437×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka