6. neděle velikonoční

13. 5. 2012 4:25
Rubrika: události | Štítky: tema:velikonoce2012

Cíl našeho života není primárně naše štěstí..., ale Ty, jenž jsi.


1 Jan 4, 7-10: 
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

Nemusíme opustit nádherné, ale často myšlenkově zprofanované opakování „Bůh je láska“.
Ale je nezbytné obnovit pochopení a pustit se do dobrodružství uskutečnění povolání, které je darem Lásky.
Zvu vás dnes k trojímu rozměru rozjímání:
1) Duch Svatý je láska Otce a Syna – pozvěme jej, vyčistěme pramen Života, skrytý v našich srdcích, dejme mu prostor ticha...
2) Vyznejme prioritu a závaznost Božího povolání: k životu, k životu v lásce, k víře.
3) Dejme Bohu prostor k tomu, aby v nás a skrze nás uskutečnil plán spásy. V plné vážnosti toho, že i my jsme povoláni stát se ve spojení s |Ježíšem SMÍRNOU OBĚTÍ za hříchy své a za hříchy celého světa.

Můžeme se nechat inspirovat a nést meditativním zpěvem
Bůh je láska, mějte odvahu žít pro lásku. Bůh je láska, nebojte se.
Noty:
http://www.taize.fr/spip.php?page=chant&song=257&lang=cs
MP3:
http://www.taize.fr/IMG/mp3/2010-08-15-bogjestmiloscia.mp3 

Jan 15, 9-17 
Ježíš řekl svým učedníkům: "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem." 

Bůh, Ježíšův Otec, je zdroj a cíl všeho, co Ježíš koná. Pouto lásky spojuje Posílajícího s Poslaným. Být učedníkem, který zůstává v Ježíšově lásce, znamená něco „dělat“. Neboť zachovat přikázání znamená naplnit je láskou (srv. Řím 13,10 - Naplněním zákona je láska), nejen pasivně nepřekročit nějakou dělící linii mezi ne-hříchem a hříchem.
Důsledek takového života je v následujícím verši: radost! Radost lásky není (pouze) emotivní vzruch, který nám zprostředkuje pocit štěstí (o tom můžeme spíše mluvit ve stavu „pouhé“ zamilovanosti). Láska jde do krajnosti, k vydání se ve službě (Ježíš umývá nohy apoštolům), odpuštění vin (nepočítá křivdy - 1Kor 13,5), dokáže se obětovat (Vtělení, Ukřižování)...
Láska je nejvyšší meta (cíl) lidského života a učí nás vidět ZA viditelné, hmatatelné zkušenosti (meta-fyzis – tj. řecky ZA fyzickým).  
Možná v této souvislosti pochopíme, že cíl našeho života není primárně naše štěstí, ale že naše štěstí je „pouhým důsledkem“ Boží slávy a našeho podílu na ní, jako milovaných dětí.
Lež Zlého v tomto světě je v tom, že nás přesvědčuje, že můžeme dosáhnout štěstí BEZ prvního cíle, kterým je život lásky, která nekonečně (1. trvale => ne-konečně; 2. bez limitů, bez omezení => dát život, zemřít, tj. vstoupit do věčnosti /!/) přináší užitek. Lež současnosti je, že je možné žít šťastně bez Boha.

Pojmenujme odpor, který v nás vzbuzuje myšlenka, že bychom se měli apriori vzdát úsilí o své štěstí....
Pojmenujme strach z toho, který pramení v malé víře, že Bůh naplní náš život...
Pojmenujme bolesti a zranění našich lidských vztahů, která nám deformují vnímání Boží lásky...

Kdo má chuť na něco lehčího a přece podnětného může si přečíst  zamyšlení Danuše Markovové Radost z nalézání.

Nebo se může začíst do zpěvu Dudele* Reba Jicchaka z Berdičeva:'

Kde kráčím, tam jsi Ty.
Kde žasnu, tam jsi Ty.
jen Ty a zase Ty, vždy jen Ty!
Ty! Ty! Ty!
Když jsem šťastný - Ty!
Když jsem smutný - Ty!
Jen Ty a zase Ty, vždy jen Ty!
Ty! Ty! Ty!
Nebe -Ty!
Země - Ty!
Ty nahoře!
Ty dole!
Na počátku - Ty!
Ty na konci - Ty!
Jen Ty a zase Ty, vždy jen Ty!
Ty! Ty! Ty!

*Dudele: v jidiš "ty, můj milý"




 

Zobrazeno 1594×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka