Papež, který rezignoval

19. 5. 2012 0:00
Rubrika: svatí

Dnes si církev připomíná svatého Pietra da Morrone poustevníka, který byl zvolen na Petrův stolec a přijal jméno Celestin V.


Pietro se narodil v Abruzzách asi v roce 1214 - 1215, jako poslední z jedenácti dětí chudého rolníka. V mládí vstoupil k benediktinům. V touze po samotě odešel do divoké pustiny, kde založil družinu poustevníků. Už za svého života vynikal pověstí svatosti a měl spoustu ctitelů mezi nimiž byli jak lidé prostí, tak i mnozí biskupové a kardinálové a dokonce i královská rodina neapolská. V roce 1274 dosáhl pro svou komunitu schválení nové, celestinské řehole.

V roce 1292 zemřel papež Mikuláš IV. Dvanáctičlenné konkláve nebylo schopno více jak dva roky zvolit nového papeže, kvůli mocenským zájmům šlechtických rodů Orsini a Collona. Konkláve tehdy tvořilo 12 kardinálů (dva Francouzi, šest Římanů a čtyři Italové). K ukončení volby vybízel i sicilský král Karel II., který přijel i se synovcem Karlem Martellem. Kardinál Latinus navrhl zvolení téměř osmdesátiletého poustevníka Pietra, který byl považovaný za světce.

Návrh přijalo konkláve kladně. 5. 7. 1294 vyhotovili volební listinu a opatřili ji kardinálskými pečetěmi. Tři biskupové nesli poustevníkovi bullu o jeho jmenování papežem. Když po útrapách dorazili k poustevně a uviděli Pietra, jeho nepěstěný vous a vypostěnou tvář, padli před ním na kolena a odevzdali mu listinu. Pietro se rozmýšlel, ale jeho bratři měli hned jasno. Předpokládali, že Petr obnoví křesťanského ducha ve světě. Pietro po chvíli modlitby přijal papežskou hodnost.

Jeho zvolení na Petrův stolec mělo u lidí obrovský pozitivní ohlas. Do Aquily jel na oslu, po jeho boku jeli králové Uher a Neapole. Alberti uvádí, že králové osla vedli za ohlávku. Na slavnost jeho biskupského svěcení a korunovace se sešlo cca. 200 000 lidí.

Nový papež byl zvyklý žít v poustevně a nedokázal se orientovat ve světě plném lží a intrik. Kardinálové chtěli, aby se odebral do Perugie, kde v té době sídlil papežský dvůr. Celestin V. se odebral do Neapole, kam povolal kardinály. Papež byl ubytován v sídle krále Karla. Na jeho přání kreoval 13 kardinálů, kteří byli nakloněni zájmům Neapole a Francie.

Papež neuměl říkat ne a spoustu majetku rozdal. Jeho dvořané na něm vymámili spoustu výsad. Karlova syna Ludvíka jmenoval biskupem v Tolouse. Ludvík byl svatořečen 1317. Ve smutku po poustevně si nechal udělat na zahradě královského sídla chatrč. Když odevzdal řízení Církve třem kardinálům uchýlil se do chatrče, aby tam strávil advent v rozjímání.

Kardinály toto jednání nenechalo klidným a proto Celestinovi poradili aby rezignoval. Papež obnovil zákon Řehoře X. o konkláve a přidal klauzuli, že papež se smí vzdát svého úřadu.

13. prosince 1294 svolal konzistoř. Vytáhl z pláště list a začal číst:

"Já, Celestin, papež, tohoto jména pátý, pohnut zákonitými důvody, vzdávám se dobrovolně a svobodně papežství, zříkám se výslovně místa i hodnosti, břemene i důstojnosti, a dávám od nynějška svatému sboru kardinálskému plnou a svobodnou moc zvoliti a obstarati všeobecné Církvi, ovšem kanonickou volbou, pastýře."1

Když se o papežově resignaci dozvěděl lid, tak proti tomu protestoval a demonstroval. Lidé křičeli, že chtějí Celestina za papeže. Papež davu neustoupil. Celestinův nástupce Bonifác VIII. ho nechal střežit na hradě Fumoně. Celestin byl spokojený, že má svoji celu. Na Fumoně zemřel 19. 5. 1296.

Celestin V. byl pohřben s papežskou slávou v kostele sv. Antonína ve Ferentinu. Později bylo tělo převezeno do celestinského kláštera v Aquile, kde odpočívá dodnes. Ve Feretinu zůstalo papežovo srdce.

Dante zklamán Celestinovou rezignací, umístil ho do Pekla mezi duše, kterými milost i spravedlnost pohrdá. Církev oslavuje Celestina V. jako pokorného světce, který odstoupil z nejvyššího úřadu kvůli své nedostatečnosti. Tím dává jedinečný příklad těm, kteří se omylem dostali na místo, kam nepatří.

Sv. Celestin byl svatořečen Klementem V. v roce 1313 a je patronem knihařů. V kanonizační bule Klement V. charakterizuje Celestina V. takto:

Byl mužem úžasné prostoduchosti, ve věcech vlády nad veškerou Církví nezkušený. Od útlého mládí až do stáří nepřizpůsobil svého srdce záležitostem světským, nýbrž Božím."

Literatura

1.) P. Alberti, Dějiny papežů, III. díl, s. 258 - 261

2.) Slavomír Ravik, O světcích a patronech, s. 187 - 188

3.) http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Celestin_5_statue.jpg

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka