Pracovat, žít, ale také být hotov umírat pro národ

Před 75 lety zemřel JUDr. Karel Kramář,

poslanec Říšské rady, amnestovaný velezrádce, idealistický slavjanofil, první premiér Československé republiky.
Kramář měl pro politickou činnost několik zásadních handicapů. Byl příliš emocionální, nepraktický idealista, občas dokonce bláhový snílek, neměl žádný smysl pro drobnou organizační či úřední práci. Když ho za války jen smrt císaře zachránila před popravou za vlastizradu, stal se z něj národní hrdina. Tento politický kapitál však promrhal velmi rychle. Jako premiér řídil vládu jen několik týdnů a pak odjel na měsíce do Paříže na mírovou konferenci, kde se angažoval především pro mezinárodní intervenci v Rusku. Přesvědčen o správnosti svého stanoviska, nevnímal, že věc velmoci nezajímá a dráždí domácí veřejné mínění. Svou naivitu potvrdil po nucené demisi, když jako soukromník odjel za bílým admirálem Děnikinem s vlastním návrhem ruské ústavy.
Kramářův pád byl jedním z nejhlubších v dějinách české politiky. „A nutno dodat,“ píše Martina Lustigová v prvním kritickém životopise Karla Kramáře „že si jej beze zbytku zavinil sám svou politikou, neprozíravostí, naivitou a fanatismem v ruské otázce.“ 
Po roce 1919 již byl jen řadovým poslancem bez většího vlivu, jako velmi ješitný člověk to těžce nesl, zahořkl a svou politickou pozicí se přibližoval k extrémním stranám.

Život Karla Kramáře převážně v datech:
1860 – narozen 27. prosince ve Vysoké nad Jizerou.

Po absolutoriu práv na Universitě Karlově v Praze studoval národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži. Původně se chtěl věnovat akademické dráze a připravoval se na habilitaci

1889 - zakládá spolu s T. G. Masarykem a J. Kaizlem realistické hnutí.
1890 - vstupuje do mladočeské strany
1891 - je zvolen poslancem říšské rady za mladočeskou stranu a postupně se stal jejím uznávaným vůdcem.

Před 1. světovou válkou je hlavním představitelem a obhájcem tzv. pozitivní politiky, odmítající český státoprávní radikalismus a směřující k pozvolnému posilování hospodářských, politických a kulturních pozic českého národa i ostatních slovanských národů rakousko uherské monarchie.

1908 - organizuje všeslovanský sjezd v Praze
1910 - podílí se na organizaci všeslovanského sjezdu v Sofii

Karel Kramář je tvůrce koncepce novoslovanství. Usiluje o rovnoprávnou spolupráci všech Slovanů, o smíření rozporů mezi Rusy a Poláky, Srby a Bulhary i o zahraničně politické sblížení Ruska a Rakousko-Uherska.

1914 - po vypuknutí 1. světové války stojí u zrodu domácího odboje;
1915 - v květnu je zatčen
1916 - 3. července je odsouzen s dalšími za velezradu k trestu smrti
1917 - v lednu je mu trest zmírněn na 20 let žaláře
1917 - v červenci je amnestován blahoslaveným císařem Karlem I. a znovu se zapojuje do politického života.
1918 - předseda Národního výboru československého
1918 - 14. lisopadu je Národním shromážděním zvolenprvním ministerským předsedou československé vlády
1919 - 8. ledna 1919 přežil pokus o atentát komunisty (!) Aloise Šťastného na jeho osobu. Kramář naštěstí vyvázl bez zranění, zachránil ho zimník spolu s náprsní taškou. Od té doby byl ale Kramář terčem vtipů o tak nadité peněžence, že ji ani kulka neprostřelí.
1919 - 8. července národní demokraté prohrávají volby a Karel Kramář končí ve funkci premiéra

Během svého funkčního období byl vedoucím československé delegace na pařížské mírové konferenci. Zdůrazňoval osudové důsledky ruské Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR) pro celý svět a v průběhu mírových jednáni naléhal, aby vítězné mocnosti mobilizovaly ve vlastním zájmu všechny síly k obnově demokracie v Rusku. Vítězství bolševického režimu definitivně pohřbilo jeho vizi demokratické ruské velmoci, která by byla oporou menších slovanských států včetně Československé republiky a jejich ochranou před eventuální recidivou německé agrese.
Kriticky se stavěl k jednostranné orientaci naší zahraniční politiky, zejména k přeceňování významu Společnosti národů.

1919 -1934 - předseda strany Československé národní demokracie, faktickou moc v ní však mají jiní
1934 - předseda strany Národního sjednocení.

Kramář zastával konzervativní a nacionalistické názory, byl zastáncem národního, nikoliv národnostního státu, a vedl – jako jeden z kritiků „Hradu“ – řadu ideových i osobních sporů (kupříkladu o zásluhy domácí a zahraničního odboje) s E.Benešem i T.G.Masarykem.

1937 – 26. května umírá a je pohřben v kryptě pravoslavného kostela na Olšanských hřbitovech vedle své manželky Naděždy Nikolajevny, jež zemřela půl roku před ním.

Kdo dočetl až sem, má zde bonus:
Měl-li se rozhodnout mezi prospěchem politické strany a prospěchem národa, volil vždy národ. Ostatně, za první republiky politické strany a jejich vliv kritizoval, nelíbila se mu například příliš velká moc stranických aparátů.
Dejme slovo samotnému Kramářovi:
"Kdo nezavírá oči před tím, co se děje kolem nás, ten ví, že nesmí v nás uvadnouti stará láska knárodu, že naše vlastenectví musí býti živé a oběti schopné jako před válkou, abychom zase dovedli stát v jednom šiku, kdyby přišlo nebezpečí a ohrožena byla naše svoboda. A náš nacionalism nesmí býti jen pouhým heslem, jen rezervou pro doby zlé, nýbrž všecko naše konání, celý veřejný náš život politický, národní, kulturní i sociální, musí býti oduševněn láskou k věci společné a vůlí posíliti všecky vrstvy národa, aby v danou chvíli všichni mohli, chtěli a dovedli hájiti všemi oběťmi svobodu a samostatnost svého státu. Národ potřebuje oddanost a práci každého z nás, aby byl zdravý a vnitřně silný, aby v hodině nebezpečí naše sebeobětování nebylo marné, poněvadž národu chorobnou stranickostí rozervanému nepomohl by ani heroism v poslední rozhodné chvíli. Pracovat, žít, ale také být hotov umírat pro národ, je-li nutno, to je tajemství našeho vítězství. Jen v tom znamení, odoláme všem nebezpečím a svobodni a silni dočkáme se veliké chvíle, kdy se spojí všechno Slovanstvo, aby vyplnilo svůj veliký, krásný úkol být záštitou míru, pravdy a svobody celému lidstvu."

Zdroj:
http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1918-1938-csr/karel-kramar/karel-kramar-28035/ 
http://zivotopis.osobnosti.cz/karel-kramar.php 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kram%C3%A1%C5%99 
http://www.rozhlas.cz/olomouc/doporucujeme/_zprava/zivotopisy-karel-kramar--1061159 http://www.ivysehrad.cz/recenze/1943-3/karel-kramar/prvni-ceskoslovensky-premier-prvni-zivotopis-kramare 
http://www.ivysehrad.cz/historie-a-literatura-faktu/velke-postavy-ceskych-dejin/1283-2/karel-kramar/prvni-ceskoslovensky-premier 
http://www.radio.cz/cz/rubrika/special/karel-kramar-osudy-prvniho-ceskoslovenskeho-premiera