Proč jsi tady?

Dnes slavíme 7. neděli velikonoční. Centrální myšlenkou liturgických čtení je jednota společenství.

1 Jan 4, 11-16
Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

Jan 17, 11b-19
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:
"Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.
Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě."

Centrální myšlenkou všech čtení je jednota společenství. Ve svém nejhlubším základu je to jednota v Bohu (být v něm). Konkrétně se tato jednota projevuje a uskutečňuje vzájemnou láskou mezi lidmi, která je opět "vyjádřením zůstávání v Bohu": Boží láska se tak "přelévá" na druhé.

Proč jsi tady?
Reb Avraham z Parysowa vyprávěl tento příběh:
„Kdysi jsem byl přítomen, když reb Jaakov Arje z Radzyminu navštívil reba Menachema Mandela z Kotsku. Jakmile reb Jaakov vstoupil do místnosti, rebbe se obrátil ke svému hostu a zvolal: 'Jaakove! V několika slovech mi pověz, proč jsou lidé na světě?'
Reb Jaakov bez váhání řekl: 'Na svět přicházíme proto, abychom sjednocovali své duše s Bohem.' 1
Kotský rabbi vykřikl: 'Nesmysl! Jsme zde proto, abychom nadzvedali nebesa!' 2
Reb Avraham, nespokojen s jednou i druhou odpovědí, připojil své vlastní pojetí, řka: 'Ve skutečnosti mají pravdu oba mudrci. My lidé jsme zde proto, abychom se sjednocovali s Bohem, a takto nadzvedali nebesa. Toto víme z Mechilty,3  která nám říká, že prvních pět přikázání Desatera je paralelou k druhé pětici. A tak <Já jsem HaŠem>4  jde ruku v ruce s <Nezabiješ>. Zabít lidskou bytost znamená zmenšit naši schopnost přivádět božství do světa.' ...“
-------
1 Vztah mezi Bohem a duší je analogický vztahu mezi sluncem a jeho paprsky. Jsme „prodloužením Boha“ do času a prostoru. Jak potom můžeme být v nejednotě s Bohem? Nejednota, o níž zde hovoříme je stav mysli, když zapomínáme na svůj pravý poměr k Bohu a jednáme, jako by Bůh byl někdo jiný.
2 Mohou nebesa spadnout, že potřebují být „nadzvedána“? Nikoli. Nebe, které je nahoře, a země, která je dole, kráčejí vedle sebe. To, co padá, je závoj nevědomosti, který nám brání v tom, abychom poznali pravdu. Když je závoj nadzvižen, zdá se nám, že je nadzviženo nebe, ale ve skutečnosti je takovým, jakým vždy bylo.
3 Mechilta = starobylý rabínský komentář ke knize Exodus.
4 HaŠem = Jméno, Jod-He-Vav-He, čtyřpísmenné Jméno Boží, o němž se říká, že vyjadřuje esenci Boží. Tato písmena, která jsou teoreticky i prakticky nevyslovitelná, jsou slovní hříčkou na hebrejské skoveso „být“. Bůh je ten, který byl, je a bude. Bůh není „nějaké bytí“ či dokonce „nejvyšší bytí“, ale spíše Bytí samotné.
Zdroj: Chasidské povídky, Rabi Rami Shapiro, Volvox Globator, Praha 2006
------
Je třeba podotknout, že v Ježíši Kristu, vtěleném Božím Synu, již nejdou nebesa paralelně se zemí, ale jednota (každého) člověka s Bohem má nabídnutou jinou PODSTATNOU kvalitu. Jsme sjednoceni skrze křest ( ponoření do smrti a zmrtvýchvstání Ježíše) ve společenství lásky Boží.
Pro pochopení se stačí podívat na novomanžele, v čem se změnil svatbou jejich vztah. Je tentýž a přece jiný. Apoštol Pavel říká, že je to velké tajemství - má na mysli vztah mezi manželi i mezi Kristem a církví. (Ef  5,32)

K zamyšlení:
Žít v něm, prožívat svůj život spolu s ním. A jako se svým životním partnerem "probírat s ním své těžkosti", otazníky, ale i úspěchy. Tak jako v každém vztahu, i s Bohem je důležité komunikovat … jinak se pomalu vytrácí communio (společenství). A tak jako necháváme prostor partnerovi, aby vyjádřil svůj názor (a třeba změnil náš pohled), tak stejně necháváme prostor i Bohu. To pak znamená "ztišit se" před ním (samozřejmě nejprve je třeba najít čas ke ztišení!). Bůh promluví v našem nitru, skrze jiné lidi, ale často také skrze slovo Písma. Stojí opravdu za to vyhradit si čas k hledání Božích odpovědí, konfrontovat svůj život a své postoje s tím, co Bůh říká o mém životě (ve svém slovu). Pro nás samotné je "zdravé" nechat se burcovat, provokovat Božím slovem - dovolit tomuto slovu, aby zpochybňovalo naše jednání, navyklé i klišovité postoje či reakce …
(Angelo Scarano -http://www.pastorace.cz/Kazani/7-nedele-velikonocni-B-Byt-ci-nebyt.html)

Mám pro vás povzbuzení:
přečtěte si 5. kapitolu listu Efezanům 
nebo si dnes aspoň často opakuj větu:
V něm žijeme, pohybujeme se a jsme. (Sk 17,28)