Ad Petri cathedram

Byli jsme povýšeni na Petrův stolec navzdory své nehodnosti; často jsme v tomto čase uvažovali o tom, co jsme viděli a slyšeli. když náš předchůdce odcházel ze života.

Takřka celý svět napříč rasami a vyznáními oplakával jeho odchod. A když jsme byli my povoláni k důstojnosti Nejvyššího pontifika, velké množství lidí, kteří mají mnoho jiných starostí nebo jsou obtížení trápením a těžkostmi, věnovalo svou pozornost a náklonnost nám a věnovalo nám svou naději a očekávání.

Takto začíná encyklika papeže Jana XXIII., velikého člověka XX. století, kněze, biskupa, papeže a snad i budoucího světce – ostatně Jan Pavel II. jej beatifikoval. Tuto encykliku, podle prvních slov nazvanou Ad Petri cathedram, vydal Jan XXIII. právě v den slavnosti apoštolů Petra a Pavla, na jejichž místě stanul. On se stal Petrem přelomové doby, ač byl sám zvolen „na přechodný čas“. A není divu, že svou první encykliku odevzdává světu právě v den svátku prvního papeže. Bylo to 29. června 1959.

Ctihodným bratřím patriarchům, primasům, arcibiskupům, biskupům a všem místním ordinářům v jednotě s Apoštolským stolcem adresuje svůj list o pravdě, jednotě a pokoji v duchu lásky. Jako stařičký člověk jim a všem lidem staví před oči církev, která je věčně mladá.

Jan XXIII. měl do svého pontifikátu velké plány, byť tušil, že mu je čas nedovolí všechny realizovat. Podle této encykliky hodlal svolat ekumenický koncil a římskou synodu, revidovat Kodex kanonického práva, aby odpovídal aktuálním potřebám, a vydat nový Kodex kánonů východních církví.

Skutečně ne všechny plány došly naplnění za života Jana XXIII. Všechny se však svého uskutečnění dočkaly prostřednictvím jeho nástupců. Jeden z těchto úkolů, které si sám uložil, však splněn byl: Jan XXIII. zahájil koncil.

Vícekrát už se hovořilo o tom, že Jan XXIII. byl obdařen jakýmsi prorockým duchem. To, co napsal o budoucím koncilu, se zdá toto tvrzení podporovat:

»Hluboká naděje nás vede k tomu, abychom zveřejnili svůj úmysl konat ekumenický koncil. Biskupové ze všech končin země se shromáždí a budou rozebírat závažné náboženské otázky. Budou se zvláště věnovat šíření katolické víry, obnově morálního povědomí mezi křesťany a náležitému přizpůsobení církevní kázně potřebám apodmínkám našich časů.

Tato událost bude vynikajícím obrazem pravdy, jednoty a lásky. Také těm, kdo jsou odděleni od Apoštolského stolce, platí naše laskavé pozvání k tomu, aby – jak doufáme – usilovali o obnovení této jednoty, za niž Ježíš Kristus tak horoucně prosil svého nebeského Otce.«

Jednota církve ležela papeži velmi na srdci. Chtěl být otcem všech, a proto se obracel na nejrůznější stavy a vrstvy společnosti, od biskupů a kněží až po ponížené a trpící. A všem jim, jak sám píše, se vší otcovskou láskou uděloval své apoštolské požehnání.

Koncil byl zahájen 12. října 1962. Jeho završení se již Jan XXIII. nedočkal; zemřel krátce po zahájení. Věříme, že nám, kteří se snažíme uvést koncilní závěry do praxe, vyprošuje se stejnou láskou blahoslavený Jan XXIII. milost a požehnání u nebeského Pána.