Když někdo vysloví jméno Táni Fischerové, tak se mi vybaví ušlechtilá žena s dlouhými šedými vlasy, Adventní koncerty, postižený syn a Činoherní klub.
Onehdy jsem ji zvala na besedu do knihovny. Chtěla přijet a dokonce zadarmo, ale pak jí vážně onemocněl tatínek, tak z toho sešlo.
Táňa Fischerová dnes slaví neuvěřitelné 65.narozeniny. Kdy se narodila, co všechno dokázala, v čem hrála a kde se angažuje, to si můžete najít na internetu. Já si dovolím citovat z jejího rozhovoru s Marcelou Kašpárkovou, který spolu vedly v roce 1994 a který celý najdete v knize Deset vyznání. (KNA 2001)
„Máte vůči někomu pocit dluhu?“
„Vůči Bohu. Poslední dobou mi stále častěji tane na mysli právě tohle. Když je člověk mladý, myslí většinou na to, aby byl šťastný, slavný, úspěšný. Nedávno jsem měla zdravotní potíže, dělal mi starosti nějaký virus. A v tu chvíli začne člověk myslet trochu jinak. Nemůže se zbavit myšlenek, jak může všechno rychle skončit. Do toho mi umřel kamarád Petr Čepek, s nímž jsem hrála v Činoherním klubu. Celý život jsme se potkávali, Petra mám v sobě zaseknutého hodně hluboko. Ještě před prázdninami jsme spolu mluvili a najednou nebyl. V ten okamžik si člověk uvědomí i vlastní smrtelnost. A když už nemá ani zdraví, tak se obrátí k Bohu. Teď pomůže jen on. Najednou mi to došlo. Že tohle měl člověk vědět celý života, že se s ním měl pořád o všechno dělit. Tady mám pocit dluhu.
„On má ale prý naštěstí pořád otevřeno…“
Někdy si tu cestu zavřeme sami. Občas mívám pocit, že bych měla všechno zabalit a věnovat se jen nějaké duchovní cestě. Ale na to nemám sílu a musím živit sebe a syna. Jestli mi Bůh dá ještě pár let života, rozšířím svoji duchovní cestu.
Chcete-li se s Táňou Fischerovou blíže seznámit, přečtěte si knížku rozhovorů Taťána Fischerová – nežít jen pro sebe, které v roce 2002 vydalo nakl. Portál a který s ní vedla Daniela Brůhová
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.