Svěřuji ti svou ženu - symbol 30. let

Přestože název náležící komedii ze čtyřicátých let, Svěřuji ti svou ženu, je film plný groteskních omylů i pikantních situací, ovlivnil život herečky, jejíž den úmrtí si dnes připomínáme, velmi nešťastně.

Adina Mandlová se narodila ještě za Rakouska-Uherska, 28. 1. 1910 v Mladé Boleslavi. Byla mladá, krásná, talentovaná dcera inspektora c. k. státních drah, Jana Mandla, který ji velmi rozmazloval a hýčkal. Vše se obrátilo v době jejích osmi let, kdy otec zemřel. Něco se v ní změnilo. Možná nestabilita, ztráta otce a rodinného postavení přivedly mladou Adinu na rozcestí. Už v šestnácti letech se toulala se svým milencem po barech a s jiným později otěhotněla. Absolvovala potrat.  V osmnácti letech byla vyloučena z pařížského penzionátu, kde si zdokonalovala svou francouzštinu a němčinu, za špatné chování. Vrhla se na dráhu herectví. První role přišla záhy od podprůměrného režiséra ve filmu Děvčátko, neříkej ne. Skutečný zlom  nastal teprve po setkání se známým hercem Hugo Haasem, se kterým měla dlouhá léta milenecký vztah.  Jejich první společný film byl Život je pes. Až do setkání s Otakarem Vávrou většinou ve filmech ztvárňovala prototyp mladé, moderní a ironické dívky, která přitahuje svým atraktivním zevnějškem. Uměla také překvapit i v charakterních rolích a na divadle.

Dokonce se vdala, a to za malíře Zdeňka Tůmu, který ovšem spáchal sebevraždu. Doba se chýlila k válce. Také se přátelila s další významnou herečkou starých českých filmů, Natašou Gollovou, ale jen do té doby, než jí Gollová přebrala milence. S hercem Vladimírem Šmeralem čekala dítě, ale znovu potratila. Šmeral se od ní po válce distancoval, i když ho jistou dobu skrývala ve svém bytě před gestapem. Netajila se tím, že ji muži přitahují a když ji někdo zaujal, většinou vlivný muž, neřešila, jaké je národnosti. Proto se o ní také roznesly drby, že se stýká s nacistickými okupanty a kolaboruje.

Zajímavý dokumet ze života Adiny Mandlové

Život této osobnosti zdá se byl velmi bouřlivý a spletitý. Člověk si klade otázku, dalo-li se něčemu zabránit, či co bylo vší příčinou jejího chování. Nejspíše fakt, že byla odmala rozmazlována a povyšována nad ostatními, způsobil i její divokost, suverenitu a „namachrovanost“. Pod pozlátkem slávy a sebevědomí to byla žena nevyrovnaná a nešťastná.

Kvůli jedinému filmu, který v němčině natočila, již zmíněnému Svěřuji ti svou ženu/Ich vertraue Dir meine Frau, byla neoprávněně obviněna z kolaborantství s německými okupanty. Tím její kariéra nabrala rychlý spád. Nemohla najít angažmá, a tak se kvůli vízu a pasu znovu provdala za Josefa Kočvárka a odešla s ním do Anglie. Poté co se spolu jako přátelé v Anglii rozešli, se v jejím životě objevil bohatý Brit Geoffrey, se kterým jí to také dlouho nevydrželo. Klidu a stálosti našla až v náručí homosexuála Bena, za kterého se provdala. Jejich milostný život nejspíš nebyl bouřlivý, zato se trochu uklidnila a snažila se věnovat sochařství, ve kterém byla šikovná, ale kvůli nemoci se mu nemohla více věnovat.

V roce 1968 se poprvé po emigraci na skok vrátila do Československa, aby ztvárnila hlavní roli v muzikálu Hello Dolly. Tu nedostala, nechtěla se podvolit komunistickému režimu, a tak se znovu vrátila do Anglie. I když pamětníci dosvědčují, že na divadelní prkna nikdy nebyla trénovaná, což také v závěru hrálo roli. Ve stáří se s manželem odstěhovali na Maltu, kde byli do té doby, než zde začali mít vládu komunisté. Ostrovní styl života se Adině velmi líbil, oproti americkému a kanadskému, o kterém se vyjadřovala velmi nevybíravě. Z Malty se tedy přesunuli do Kanady, kde Adina vydala své vzpomínky Dneska už se tomu směju. V roce 1991 její manžel zemřel, a tak se rozhodla ve vysokém věku vrátit do své vlasti, kde v témže roce v Příbrami 16. 6. 1991, zemřela. Ke konci života byla velmi osamocená a nejspíš už si přála zemřít, i když do úplného konce byla žena hrdá a sebevědomá.

  zdroj internet

Životní cesta této mladé herečky, kterou známe ze starých českých úsměvných filmů, byla nekonvenční a bouřlivá. Leckdo by ji mohl za mnohé odsoudit. Na plátně ovšem uměla zářit i rozesmát nejednoho smutného diváka.