Demokrat Ludvík Vaculík

(1926) Pokusím se nerýpat do soukromého života Ludvíka Vaculíka

(jeho milenkou byla léta spisovatelka Lenka Procházková a mají spolu dvě děti), ale zaměřit se na něho jako na spisovatele a bojovníka za svobodu.

Narodil se 23. 7. 1926 v Brumově
Život Ludvíka Vaculíka se skoro celý odehrál v zápasech s mocí. Jeho boj ale nespěl k cizímu ovládání, nebyl arogantní. Sám přiznává, že největší chybu svého života udělal, když v roce 1946 vstoupil do komunistické strany. Chápal socialismus „eticky“ tedy jako systém, který má smysl jen tehdy, pokud nastolí spravedlnost. Sám se chtěl stát lepším člověkem a žádal takový stát, který mu přitom bude pomáhat. Chtěl obnovu člověka jako individua. Naplno to řekl na IV.sjezdu spisovatelů v roce 1967. Pražské jaro umožnilo převést část jeho představ o obnově občanské společnosti do praktické roviny. Nejvíce asi v textu DVA TISICE SLOV, publikovaném rok po spisovatelském sjezdu, v červnu 1968. Z poprasku, který se po vydání Dvou tisíc slov strhl, bylo vidět, že obnova občanské společnosti bude ještě nějakou chvíli trvat. (text petice Dva tisíce slov) V roce 1968 se stal Vaculík národním hrdinou. Ničí texty se nečetly s větším zájmem nežli jeho. Nevidět ve světe kolem sebe jen odrazy vlastních názorů: tímto jasně formulovaným požadavkem, který prostoupil celé jeho psaní, udělal Vaculík pro českou demokracii víc, než kdyby proseděl celý svůj život v jakékoli funkci.

Z Vaculíkova díla doporučuji hlavně jeho soubory fejetonů, které vycházely v Lidových novinách a které vyšly souborně v knihách Dřevěná mysl a Poslední slovo.

K četbě: P.Kosatík – Já jsem oves (Dokořán 2002)

P.Kosatík – Čeští demokraté (Mladá fronta 2010)

L.Vaculík – Dřevěná mysl (Jaroslava Jiskrová – Máj 2008)

L.Vaculík – Poslední slovo (Jaroslava Jiskrová – Máj 2009)