Nejkrásnější pohádky píše život sám...

Dnes si připomínáme výročí úmrtí spisovatele, který se na poli literatury proslavil především svými nevšedními pohádkami (napsal jich úctyhodných 156) a který prý prohlásil, že není krásnějších pohádek než ty, které píše život sám - Hans Christian Andersen

,,Byl jednou jeden zlý čaroděj. Ten vám byl tak zlý, inu, učiněný ďábel! Jednoho dne byl ve zvlášť dobré náladě, podařilo se mu totiž zhotovit zrcadlo, které mělo tu vlastnost, že se v něm  všechno dobré a krásné úplně zmenšilo a všechno špatné a ničemné se v něm ještě zvětšilo..." myslím, že většina z vás poznala známou pohádku Sněhová královna. A také si většina z nás pamatuje, jak tato pohádka pokračovala. Zrcadlo se rozbilo na mnoho malých střepinek a mnohé vlétly lidem do očí ,, I viděli lidé všechny věci převrácené, nebo si všímali jenom špatných stránek... některým lidem se dostala střepinka až do srdce a to bylo opravdu strašně, neboť jejich srdce se proměnilo v ledový střechýl... jiné střepinky zase byly vsazeny do brýlí a lidé, kteří si je tyto brýle nasadili, aby správně viděli a soudili, se náramně klamali." obětí jedné střepiny se stane i chlapec Káj, všechno ale díky statečné Gerdě dopadne dobře. Tak ale všechny Andersenovy pohádky nekončí. Přesto, nebo možná právě proto, mají jeho pohádky své kouzlo. Mezi další ,,andersenovské" pohádky patří třeba Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko nebo Malá mořská víla.

Andersen byl dánský spisovatel, který přišel na svět 2. dubna 1805 jako syn chudého ševce a jeho ženy-pradleny. Už v dětství projevoval zájem o literaturu (miloval Shakespearovy hry) díky chudobě se však byl nucen různě protloukat- k čemuž přispěl i fakt, že brzy přišel o otce. O jeho osobním životě koluje mnoho dohadů a informací, které se snaží objasnit, proč jsou jeho pohádky právě takové, jaké je vytvořil (sám Andersen o svém životě napsal svou autobiografii s názvem Pohádka mého života). Co však víme s jistotou je to, že nám tento spisovatel zanechal mnoho krásných pohádek, nad kterými se lze i zamyslet. Není v nás někdy kousek z poddaných, kteří raději pokrytecky chválí císařovy ,,šaty" a nekoukáme někdy na svět se střepinou v oku?