Nežít ve lži

3. 8. 2012 0:00
Rubrika: osobnosti

"Je třeba připomínat, že úpadek odvahy se vždy považoval za začátek a předzvěst konce?" Alexander Isajevič Solženicyn zemřel 3.srpna 2008.


Narodil se 11.prosince 1918 v Kislovodsku. Co prožil během devadesáti let svého života?
Studoval matematiky na rostovské univerzitě. Po začátku války se přihlásil na frontu. Brzy byl zatčen za kritickou zmínku o Stalinovi v soukromém dopisu příteli.
Deportovali ho do kárných táborů a Solženicyn později v první části pověstné knihy „Souostroví Gulag“ s hanbou přiznává, že si jako bývalý důstojník, člověk v armádě privilegovaný nechal nést do vězení zavazadlo spoluvězněm - prostým vojákem a nikomu to nebylo divné.
Osm let komunistických koncentráků jej proměnilo. Přežil hlad, mráz, bití a nelidské podmínky, které v nich panovaly.
V roce 1953 byl propuštěn a vypovězen do Kazachstánu. Přežil i rakovinu.
V roce 1957 mu dovolili vrátit se do Ruska a dokonce směl učit matematiku.
Solženicyn však už v komunistických lágrech pochopil, že jeho životním úkolem je podat svědectví. V jedné ze svých knih popisuje, jak ve vyhnanství uchovával své texty před nebezpečím zabavení při domovních prohlídkách: psal je na malé proužky papíru, naučil se je nazpaměť a pak je zničil.
Když po Chruščevově vystoupení na XX. sjezdu KSSS nastala jistá úleva v tlaku komunistické hrůzovlády, mohl Solženicyn některé texty publikovat. Originály popsaných stránek však schovával do zapečetěných lahví a v noci je zakopával na zahradě, neboť dohled nad jeho osobou nikdy neustával. V roce 1962 šéfredaktor časopisu Novyj mir Alexander Tvardovskij s odvahou prosadil zveřejnění novely Jeden den Ivana Denisoviče. O dva roky později byli Solženicyn vyloučen ze Svazu spisovatelů Sovětského svazu.
V roce 1970 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Neodvážil se ji převzít osobně z obavy, že by jej nepustili zpátky do vlasti. Například Borise Pasternaka také donutily sovětské úřady tuto cenu odmítnout. Počátkem sedmdesátých let se Solženicynovi podařilo dopravit na Západ rukopis rozsáhlého a zásadního díla - Souostroví Gulag. Stálo jej to ztrátu občanství a násilné vyhoštění ze země v roce 1974. Žil ve Vermontu (USA).
V roce 1994 se po pádu sovětského režimu vrátil do vlasti.
3. srpna 2008 zemřel Alexandr Isajevič Solženicyn v kruhu svých blízkých na srdeční infarkt a byl pohřben se státnickými poctami za přítomnosti ruského prezidenta Putina.
Statečný politický vězeň, učitel matematiky a života v pravdě, hluboce věřící křesťan, vlastenec, spisovatel a publicista, člověk nesmírně zodpovědný a neuvěřitelně pracovitý.
Měl Solženicyn nějaké skutečně kontroverzní názory a stránky? Ale jistě. Solženicyn byl stoupencem nacionalistického proudu ruského pravoslaví, plně přesvědčeným o mimořádné roli ruského národa v lidských dějinách. Byl stoupencem Putinova režimu, obviňoval židy z širokého podílu na násilí komunistického režimu v Rusku, obvinil NATO ze spiknutí proti Rusku, byl proti zásahu NATO v Jugoslávii...
Ale přes všechny chyby je třeba vážit si jej pro jeho životní zásadu: Nežít ve lži.
Zdroj:
http://www.proglas.cz/detail-clanku/alexandr-solzenicyn-zrno-mezi-zernovy.html (Marie Blažková)
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3073
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Sol%C5%BEenicyn

V dnešní západní společnosti lze konstatovat nerovnováhu mezi svobodou dělat dobré a dělat zlé. Obrana práv jednotlivce je dovedena do takové krajnosti, že společnost sama je bezbranná vůči některým svým členům: pro Západ je už na čase, aby začal víc zdůrazňovat lidské povinnosti, než lidská práva. Ve srovnání se svobodou dělat dobré má svoboda destruktivní a nezodpovědná daleko širší pole působnosti. Například zneužívání svobody pro páchání mravního násilí na mládeži: pouhým teoretickým protějškem svobody nabízet filmy plné pornografie, zločinu a satanismu, je svoboda mládeže na takové filmy nechodit. Tak se ukazuje, že život pojatý takto právně a výhradně právně se nedokáže bránit zlu a nechává se pozvolna nahlodávat. A když v některé zemi začne státní moc rázně potlačovat terorismus, veřejné mínění ji ihned obviní z pošlapávání občanských práv zločinců.

Zobrazeno 1981×

Komentáře

Krasnazena

proč je v první větě otazník? Nemám tam být spíš vykřičník?

Krasnazena

Solženicyn ještě napsal Rakovina, Jeden den Ivana Děnisoviče, V kruhu prvním. Všechny pojednávají o 50.letech v bývalém Sovětském svazu.

ViZ

Ne, významově tam je prostě otazník (pokud by někdo chtěl pochopit interpunkci, pak by se tam za ten otazník ještě mohl vykřičník přidat, ale otázkou Solženicyn podle mne vyjadřuje samozřejmost této skutečnosti dnes nepřipomínané a nereflektované.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka