Zlatá horečka

17. 8. 2012 0:00
Rubrika: události

Dnes uplyne výročí od vypuknutí zlaté horečky na řece Klondike.


V srpnu 1896 Američan z Kalifornie George Carmack společně se svou manželkou Kate a švagry Keishem (Skookum Jim) a Káa Gooxem (Dawson Charlie nebo Tagish Charlie) chytali lososy na řece Klondike. Kate a oba bratři byli příslušníky indiánského kmene Tagishů. U řeky se setkali se zkušeným zlatokopem Robertem Hendersonem, který hledal zlato po celém světě už více než 25 let a stále se mu nedařilo zbohatnout. Henderson se zmínil Carmackovi a jeho společníkům o tom, že v okolí řeky Klondike by se měly nacházet velká naleziště zlata.

Carmack se poté přesunul o několik kilometrů proti proudu řeky až ke Králičímu potoku. Zde chtěli kácet dřevo a klády prodávat na pile u Fortymie Creeku. Zároveň hledali i zlato což se jim také 17. Srpna 1896 podařilo. Naleziště byla mnohem vydatnější než všechny do té doby objevené v oblasti Yukonu. Králičí potok byl poté přejmenován (díky nálezu zlata) na Bonanza Creek. O tom, kdo z této čtyřčlenné skupiny zlato našel, se dodnes vedou spory, ale většina se přiklání k Skookum Jimovi . Oficiální nález byl ale připsán Carmackovi, neboť on požádal úřady o registraci zlatonosné parcely. Přesvědčil totiž své společníky, že z důvodu indiánského původu Skookum Jima, by nemuselo být jeho požadavku vyhověno.

Podle tehdejších kanadských zákonů si mohl každý v oblasti zaregistrovat parcelu (claim) o rozměrech 152 x 305 metrů. Objevitel mohl mít tyto claimy dva.  George Carmack zaregistroval zároveň po jedné parcele i své ženě a jejím dvěma bratrům. Zpráva o nálezu zlata na řece Klondike a v okolí Bonanza Creek se velmi rychle rozkřikla a tak byly zanedlouho pozemky v celé oblasti zabrané lidmi, které dříve hledali zlato na řece Yukon. Henderson, ačkoli hledal zlato jen několik kilometrů od Klondiku, se o nálezu dozvěděl až ve chvíli, kdy byly všechny bohaté pozemky již dávno obsazené. Zkoušel své štěstí na Hunter Creeku, ale díky svému podlomenému zdraví byl nucen svůj pozemek prodat za pouhé tři tisíce dolarů. Tento claim vynesl novým majitelům zlato za 450 tisíc dolarů, než pozemek opět prodali za 200 tisíc.

Díky extrémní izolaci Klondiku od okolního světa se zpráva o bohatých nalezištích zlata dostala do USA až příští rok. Do odlehlé oblasti se vydaly tisíce lidí z celého světa. Většina dychtivých zlatokopů připlula do přístavů Skagway nebo Dyea na Aljašce. Hřebeny Pobřežních hor museli překonat přes průsmyk Chilkoot (Chilkoot Pass 1067 m) nebo přes Bílý průsmyk (White pass, 873 m). Cestu od pobřeží přes průsmyk museli překonat několikrát protože každý zlatokop s sebou musel nést mimo potřeb pro rýžování až jednu tunu zásob, aby mohl přežít zimu v kanadské divočině. Příslušníci kanadské jízdní policie to důsledně kontrolovali. Každý zlatokop musel mít například 200 liber slaniny, 800 liber pšeničné mouky,  200 liber kukuřičné mouky, 150 liber fazolí, 150 liber sušeného ovoce, 75 liber cukru, 50 liber rýže, 75 liber kávy a krabici kondenzovaného mléka.  Zpočátku cesty mohli využívat tažná zvířata, ale později se stal terén tak náročným, že zásoby museli nést sami. Závěr cesty k průsmyku Chilkoot byl velmi strmý a riskantní, na posledních 800 metrech bylo převýšení až 300 m. Cesta vedla ledovým polem, ve kterém vytesali 1500 schodů. Na každý z nich se vešel jen jeden muž. Na úzké cestě se tísnil nepřetržitý zástup lidí. Kdo z něj vypadl, musel se vrátit dolů a začít zase od začátku. Na Bílém průsmyku byla situace ještě horší. Trasa k němu byla známá jako Chodník mrtvých koní, neboť zde zahynulo na tři tisíce tažných zvířat.

Po překonání hřebenů čekal zlatokopy sestup k jezeru Bennett na kanadské straně hor, kde se nekonečný zástup lidí zastavil. Na břehu jezera vyrostlo přes zimu provizorní městečko z několika tisíci stany. Lidé káceli stromy a vyráběli provizorní plavidla, přestože tuto práci nikdy nedělali. Pak už jim nezbývalo než čekat, až na jaře roztaje led. Dne 29. Května bylo poprvé možno plavidla spustit na vodu. V průběhu 48 hodin se flotila čítající 7124 plavidel, naložená téměř 15 tisíci tunami zásob vydala na 800 kilometrů dlouhou cestu přes jezera a kaskády po proudu řeky Yukon, až na vytoužený Klondike.

Odhaduje se, že v období zalté horečky přišlo do liduprázdných oblastí okolo řeky Klondike až 100 tisíc lidí, z toho v Dawson City jich bylo v roce 1898 skoro 30 000. Většina z nich však přišla příliš pozdě na to, aby zde zbohatli. Uplynuly už dva roky od objevení naleziště na Bonanza Creek. Všechny výnosné pozemky byly už zabrané a mimoto zlata bylo stále méně. Když přišla zpráva o nových nalezištích na Aljašce, lidé se začali houfně stěhovat tam, a zlatá horečka na Klondiku skončila.

Zobrazeno 4290×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka