Bojoval do posledního dechu

Před 126 lety se v Praze narodil jeden z nejvýznamnějších československých diplomatů Jan Masaryk.

Měl být po kom. Narodil se jako druhý syn profesora filozofie na Karlově univerzitě a pozdějšího prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka a jeho ženy Charlotty. Studia absolvoval částečně v Praze a v USA. První světovou válku prožil jako důstojník rakousko-uherské armády. Po vzniku Československa vstoupil do jeho diplomatických služeb. Nejdříve působil na zastupitelství v USA, později v Londýně.

V roce 1936 pronesl projev v britské Dolní sněmovně, v němž varoval před nacistickým režimem v Německu a apeloval na principy kolektivní bezpečnosti.

Na protest proti Mnichovské dohodě, kdy britská vláda přiměla Francii, aby porušila své smluvní závazky vůči Československu, jež bylo donuceno vydat svá pohraniční území fašistickému Německu, rezignoval na funkci vyslance.

Po okupaci se stal od počátku významným představitelem zahraničního odboje, doma známým a populárním jako komentátor čs. vysílání BBC. V exilové vládě v Londýně vykonával od počátku funkci ministra zahraničí, vedl řadu významných jednání a účastnil se založení OSN.

Ministrem zahraničí zůstal i po skončení války.  V roce 1947 se účastní spolu s Klementem Gotwaldem jednání  o Marshallově plánu. Jako jediný z čs. delegace vystupuje proti Stalinovým názorům. Československá delegace byla přinucena odmítnout účast v Marshallově plánu (pomoc válkou zničených zemí od USA). Jan Masaryk prohlásil: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek“.  Odmítl přijmout demisi po převratu v Únoru 1948 a byl znovu jmenován ministrem zahraničí. Veřejnost na to reagovala slovy: "Pokud je tam Masaryk, tak je ve vládě aspoň náznak demokracie." Vystupoval konstruktivně, v soukromí přemýšlel o dalším exilu.