Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není

Jistě bychom se shodli, že existují knížky bez přesahu a knihy s přesahem. Dnes by slavil narozeniny autor, který, troufám si říct, je autorem knih z druhé skupiny. Psal knížky po jejichž přečtení ve vás zůstane mimo jiné i jejich atmosféra. O koho jde?

Z pera autora, o kterém dnes bude řeč, pochází mnoho zajímavých postav- zakřiknutý Mili, tajuplná Lakmé, ustrašený pan Theodor Mundstock ale i postavy méně významné, které se jen mihnou, i tak nás ale mohou zaujmout. Všechny tyto postavy se zrodily v hlavě Ladislava Fukse. Pro Fuksovo dílo jsou typické náznaky, opakující se motivy (čehož si můžeme všimnout ve Spalovači mrtvol) a tajemná atmosféra. Kdo vlastně byl Ladislav Fuks?

Ladislav Fuks se narodil v rodině kriminálního rady (mimochodem, jedna z jeho knih se jmenuje Příběh kriminálního rady). Studoval psychologii, dějiny umění a filozofii. Později pracoval například ve Státním památkovém ústavu. Jeho postavy jsou často konfrontovány se zlem (například v podobě nacistické ideologie) a stojí v mezních životních situacích. Například pan Mundstock se obává transportu do koncentračního tábora, rozhodne se ale bojovat o život a ,,nacvičit" si schopnosti potřebné pro přežití. Zkouší si například, jak by v přeplněném transportu vytáhl z kapsy chleba. (více o této knize si můžete přečíst zde) Mezi další jeho díla patří například Myši Natalie Mooshabrové (o tomto Utopicko-alegorickém románu zde), Variace na temnou strunu nebo Mí černovlasí bratři nebo Vévodkyně a kuchařka.

Samotný Fuks byl znám jakožto samotářský podivín, údajně žil s psychicky nemocnou matkou, která ho oslovovala ,,pane doktore". Fuks se také jednou oženil (ač byl homosexuál). Jeho ženou se stala italská komunistka, záhy však od ní utekl.

Jeho nejznámější dílo je již zmíněný Spalovač mrtvol (uvozený citátem, který jsem použila pro nadpis článku). Tato slavná Fuksova kniha byla i výborně zfilmována J. Herzem. Spalovač mrtvol je příběh o muži, který je sice trochu podivínský, žije však spořádaným životem. Teprve jeho propadnutí ideologii jej vede ke snaze postupně vyvraždit celou rodinu. Následující klíčová scéna Spalovače mrtvol, kterou bych dnešní vzpomínku na Fukse ukončila, popisuje  Kopfrkinglovu vraždu manželky:

„ Je tu horko, “ řekl pan Kopfrkingl v koupelně a postavil židli pod ventilátor, „asi jsem to přehnal s topením. Otevři ten ventilátor, drahá.“ Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným
úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“

//www.youtube.com/watch?v=JJ5nuJHj-MU&feature=related