Dnes mi dovolte, abych místo vyhledávání Dvořákových dat a seznamu dělat, napsala osobní svědectví. Mám totiž s Antonínem intimní vztah.
Už je to tak.
V pátek chodívá můj manžel na pivo a je to tudíž večer, kdy jsem doma sama. Často si dávám rande právě s Antonínem. Zapálím si svíčky, do aromalampy naliji vonný olej, lehnu si na koberec a pustím si nějakou jeho skladbu. Mezi ty nejznámější patří určitě symfonie Z Nového světa nebo Biblické písně. Já mám nejraději jeho violoncellový koncert h-moll, houslový koncert a-moll a 8.symfonii. Ne že bych znala všechny skladatele vážné hudby, ale z těch, jejichž skladby jsem slyšela, je Dvořák mému srdci nejbližší. S ním souzním. Dělala jsem jednou referát z knížky o Dvořákovi Spirituál bílého muže. Dodnes si pamatuji, že když učil, říkával studentům: „Nemůžete skládat, co vás napadne, to Bůh vám dá vědět, jak a co máte skládat.“ Pro mě je Antonín takovým „potrubím Boží milosti“, člověkem hluboce věřícím, v jehož hudbě ke mně promlouvá Bůh. Ty melodie jsou úchvatné. Když ležím na tom koberci a sním, vidím sama sebe, jak při Slovanských tancích tančím na rozkvetlé louce. Když zní pomalá věty violoncellového koncertu, tak se mi samy začnou z očí koulet slzy dojetí. Rázná forte ve mně probouzejí sílu a odvahu a něžná piana zase citlivost. Moje duše zpívá a moje tělo odpočívá. Jsou to vskutku zbožná setkání skrze Antonína s Hospodinem. Nedovolím si při poslechu těchto skladeb něco dělat a mít hudbu jen jako kulisu. To nejde. To bych si připadala jako nezdvořák. Jako ten, kdo nevypne televizi, když přijde návštěva.
Je moc dobře, že se Dvořák nestal řezníkem jako jeho otec, ale šel za svým snem a dal nám vše obrovský dar – svoji úchvatnou hudbu, která má moc proměňovat lidská srdce.
Doporučuji: veškerou Dvořákovu symfonickou tvorbu, opery: Rusalka, Čert a Káča, Jakobín, Biblické písně v podání Eduarda Hakena, violoncellový koncert H-moll v podání Miloše Sádla či Jiřího Bárty, houslový koncert A-moll v podání např. Josefa Suka, Václava Hudečka či Pavla Šporcla atd.
Nepopsal bych lépe, jak také vnímám Dvořákovu hudbu. Též nemohu u toho dělat něco jiného, je to niterná vášeň, která se snaží dobýt lidského srdce, nelze jej neotevřít. Nedokáži se nepohltit jeho Stabat mater, Te Deum či Mši D-dur. Skladatel musel hluboce meditovat, aby jeho tóny tak vedly naše city, že souzní s textem a dovolí nám jej více a více vnímat.
děkuju Sašidlo:-) nebo Sasidlo?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.