Ten-Ta-To-yen

Byla významnou osobností české kultury, ačkoliv většinu života prožila v Paříži.

Patří mezi tvůrčí osobnosti umělecké avantgardy na počátku 20. století.
Narodila se 21. září 1902 v Praze. Vlastním jménem se jemneovala Marie Čermínová. O jejím dětství a dospívání toho mnoho nevíme. Víme, že žila se svou starší sestrou na Smíchově.
V 16 letech odešla z domova a živila se na Žižkově jako dělnice při výrobě mýdla.
V letech 1919-1922 studovala na Uměleckoprůmyslové škole dekorativní malbu u prof. Emanuela Dítěte.
Velmi významné se pro ni stalo celoživotní přátelství s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štyrským (1899 - 1942). Společně se připojili k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil.
Roku 1925 odjeli společně do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci. Byla také členkou Spolku výtvarných umělců Mánes a surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda, se kterými se Toyen a Štyrský seznámili v Paříži. Po návratu z Paříže, v roce 1934 se stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR. Zajímavé je také její spříznění s Jaroslav Seifertem.
Po válce Toyen mohla zase vystoupit na veřejnost a krátce vystavovala. Na jaře roku 1947 spolu s básníkem Jindřichem Heislerem (1914 - 1953), kterého za války ukrývala před nacisty, opustila Československo v předtuše blížícího se komunistického puče. Odstěhovala do Paříže veškeré své dílo a odjela již natrvalo. Toyen navázala na své předválečné kontakty. Dobře se znala s André Bretonem a Benjaminem Péretem - a brzy se v Paříži cítila jako doma. Vybudovat novou existenci jí pomohl mj. Ferdinand Peroutka.
Toyen na svou vlast nezapomněla, jak dokazuje např. cyklus obrazů Pražská domovní znamení. Její tvorba si uchovala specifický a originální ráz, byla vyhledávanou ilustrátorkou a účastnila se řady kolektivních i samostatných výstav.
V posledním desetiletí života se však stávala stále osamělejší. Těžce nesla rozpuštění pařížské surrealistické skupiny v roce 1969 - chyběly jí pravidelné schůzky v kavárnách. Její přátelé postupně opouštěli tento svět. Bližší kontakt udržovala zejména s básníkem Radovanem Ivšićem, který stárnoucí umělkyni velmi pomáhal s výstavami a v roce 1973 připravil v pařížské galerii a knihkupectví Les Mains Libres výstavu věnovanou knižnímu dílu Toyen.
Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Pohřbena je na pařížském hřbitově Batignolles, kde jsou pohřbeni i její přátelé.

Adolf Hoffmeister namaloval karikaturu Ten-Ta-To-yen,
v níž zpodobnil Toyen ženu jako stín Toyen muže. 

Bohuslav Brouk interpretoval Toyen jako anagram věty „to je on“. 

Marie Čermínová nás dlouho žádala, abychom pro ni vymyslili s Nezvalem nějaký vhodný pseudonym. Napadlo nás asi tucet jmen, žádné se jí však nelíbilo. Nám ostatně také ne. Až jednou. Seděl jsem s Mankou sám v Národní kavárně a Manka měla před výstavou. A nechtěla za nic vystavovat pod svým jménem. Když na chvíli odešla pro nějaký časopis, napsal jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si jméno po svém návratu přečetla, bez rozmýšlení je přijala a nosí je podnes; nikdo ji jinak neosloví a její pravé jméno je patrně jen na cestovním pase, který už je dávno neplatný. (Jaroslav Seifert)

Zdroj:

http://www.databazeknih.cz/zivotopis/toyen-40181
http://www.galerieart.cz/toyen__zivotopis.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Toyen