Giuseppe Verdi

Narodil se 10.října 1813 v Le Roncole di Busseto, Parma.

Jeho otec, Carlo Verdi, byl venkovský hokynář a hostinský a matka, Luisa Verdi rozená Uttini, přadlena. Prvním učitelem byl místní farář, který jej naučil hrát na varhany. Výrazného hudebního talentu tohoto chlapce si povšiml Antonio Barezzi, obchodník z blízkého Busseta, který se stal jeho prvním mecenášem. Základní vzdělání získal v jezuitské škole v Bussetu.
Základy hry na hudební nástroje a kompozice mu dal Ferdinando Provesi, maestro místní filharmonické společnosti. Barezzi ho v roce 1832 přivedl k přijímacím zkouškám na konzervatoř v Miláně. Giuseppe sice zkoušky zdárně složil, ale přijat nebyl, údajně pro vysoký věk. Přesto již v Miláně zůstal a studoval kontrapunkt. Zde se začalorientovat převážně na hudbu pro divadlo.
V roce 1836 se oženil s dcerou svého mecenáše Margheritou Barezzi a stal se ředitelem hudební školy v Bussetu a vedoucím místního symfonického orchestru. Následující léta byla pro rodinu tragická. Děti, Virginie a Icilio, které se mu z manželství s Margheritou narodily, zemřely v útlém věku a v roce 1840 zemřela i jejich matka. Útěchu nalezl v tvrdé práci. Jeho první opera „Oberto, conte di San Bonifacio“ byla provedena v La Scale 17. listopadu 1839 s poměrně dobrým ohlasem. Hrála se celkem čtrnáckrát, proto dostal nabídku na složení dalších dvou oper. Druhá z nich, Nabucco, provedená poprvé 9. března 1842 založila jeho slávu a s obrovským úspěchem se hraje dodnes na jevištích celého světa.
Ve věku 34 let byl již Verdi světově proslulým skladatelem a jeho opery se hrály nejen po celé Itálii, ale na všech světových scénách.
Úspěch umělecký přinesl i úspěch finanční, takže si v roce 1848 mohl zakoupit v blízkosti svého rodiště statek Sant´Agata, na kterém i sám hospodařil. Byl zván do místních šlechtických salonů a zde poznal i svou druhou životní družku, zpěvačku Giuseppinu Strepponi. Oženil se s ní až v roce 1859.
Strhující operní sbory pro které byl nazýván „papá dei cori“ rozněcovaly v posluchačích vlastenecké nadšení. Verdi se stal symbolem Itálie osvobuzující se z rakouské nadvlády. Lid ho nazýval „maestro della rivoluzione“ a jeho jméno bylo psáno jako vítězné heslo prvního krále sjednocené Itálie: V. E. R. D. I. = Vittorio Emanuele Re D´ Italia.
Verdi se stal také poslancem prvního italského Parlamentu.
V nejplodnějším a nejslavnějším období Verdiho života vznikla dlouhá řada oper, z nichž většina se stala trvalou součástí světového repertoáru. Za všechny uveďme např. La Traviata.
Verdi byl velkým obdivovatelem a přítelem národního italského básníka a spisovatele Alessandra Manzoniho. Když v květnu 1873 Manzoni ve věku 89 let zemřel, složil na jeho počest Requiem. Koncert se konal u příležitosti prvního výročí Manzoniho smrti a přinesl nevídaný úspěch.
Ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu vytvořil Verdi operu Aida. Termín otevření sice nestihl, opera měla premiéru v Káhiře až 24. prosince 1871.
Po období částečné nečinnosti Verdi ohromil posluchače svými dvěma závěrečnými díly na náměty vrcholných Shakespearových dramat. V roce 1887 to byl Otello a o 6 let později Falstaff.
Své hudební dílo příznačně Verdi uzavřel třemi skladbami na nadčasové texty: Stabat Mater, Te Deum a Ave Maria. Jeho žena Giuseppina zemřela v roce 1897. Giuseppe Verdi zemřel v Miláně o čtyři roky později, 27. ledna 1901.

Zdroj:
http://zivotopis.osobnosti.cz/giuseppe-verdi.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/Giuseppe_Verdi