to bylo stručné heslo a charakteristika usměvavého papeže, Jana Pavla I.
Albino Luciani se narodil dne 17. října 1912 severně od Benátek, ve Formo di Canale (dnes Canale ď Agordo). Jeho otec Giovanni, jako vdovec se dvěma dětmi, se oženil s Bartolou Tancovou, s níž měl posléze další čtyři děti, z nichž nejstarší byl Albino.
Albino chodil do vesnické školy ve Formo di Canale. Vypráví se, že se jednoho dne zeptal učitel dětí ve škole, čím by chtěly být. Malý Albino se přihlásil jako první ze všech dětí a prohlásil bez otálení, že chce být knězem. "Ty a knězem? Prosím tě, jaký by z tebe mohl být kněz!" divil se údajně učitel, protože ačkoli byla maminka hluboce zbožná, otec se dlouhou dobu stavěl kriticky k církvi a ke kněžím.
Albino vytrval ve věrnosti zaslechnutému povolání. V roce 1935 byl vysvěcen na kněze.Po dvouleté pastorační službě v rodné diecézi byl poslán do semináře jako vícerektor. V roce 1947 promoval na doktora teologie. Biskup mu svěřil řízení Katechetického úřadu diecéze bellunské a v roce 1948 ho jmenoval generálním vikářem.
Dne 27. prosince 1958 přijal Albino Luciani v Římě biskupské svěcení z rukou papeže Jana XXIII. Byl 11 let biskupem ve Vittorio Veneto a 16. prosince 1969 se stal patriarchou benátským. Dne 5. března 1973 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem.
Papežem byl zvolen dne 26. srpna 1978.
O možnosti jeho zvolení se vůbec nespekulovalo. Rozhodně nepatřil mezi "papabiles" (kandidáti na stolec papežský). Konkláve, na němž byl Albino Luciani zvolen papežem, patřilo mezi jedno z nejkratších.
Když byl po volbě dotazován, jaké jméno přijímá, překvapil kardinály dvojjménem, jež se dosud v dějinách papežů nevyskytlo: Jan Pavel I.. Zvolil si jména dvou svých bezprostředních předchůdců. První jméno po papeži Janu XXIII., který ho v bazilice sv. Petra vysvětil na biskupa a který byl jeho předchůdcem v Benátkách. Druhé jméno si zvolil po papeži Pavlu VI., který ho jmenoval kardinálem a kdysi v Benátkách při návštěvě lodního přístaviště před tisícovými zástupy sňal ze sebe štolu a položil ji na ramena kardinála Lucianiho.
Hned od prvního okamžiku si nový papež získal srdce všech svým úsměvem, svou pokorou a jasnou řečí. "Papež, který se usmívá", nazývali ho všichni. Heslem biskupa Albina Lucianiho bylo pouze jedno slovo, které si ponechal jako program i pro svůj nejvyšší úřad v církvi: "Humilitas", což lze přeložit slovem pokora nebo ještě lépe nepatrnost, drobnost.
Papež Jan Pavel I. nebyl postavou veliký, spíš drobný. Římané mu hned dali přezdívku: "Papa nostro piccolo"(Náš malý papež).
Sám o sobě řekl: "Jsem jenom prostý člověk, zvyklý na malé věci a ticho."
Druhý den po svém zvolení pronesl Jan Pavel I. rozhlasovou řeč, v níž rozvinul program svého pontifikátu: Uskutečňování závěrů druhého vatikánského koncilu, úsilí o církevní kázeň, evangelizaci, pokračování v ekumenických snahách, v trpělivém dialogu člověka k člověku, v podpoře dobrých iniciativ k zachování světového míru.
29. září 1978 o sedmé hodině ranní se však rozletěla světem neuvěřitelná zpráva, že papež Jan Pavel I. podlehl srdečnímu záchvatu. Pravděpodobně se tak stalo již 28. září kolem 23. hodiny. Jeho pontifikát trval pouhých 33 dní
Navzdory velmi krátkému trvání svého pontifikátu Jan Pavel I. stihl udělat několik změn. Zrušil používání majestátního plurálu v papežských proslovech a dokumentech. Byl konzervativní v otázkách morálky, ale reformátorem v oblasti církevních struktur a pojetí poslušnosti v církvi.
Zdroj:
http://knihovna.net/AUTOR/a010.htm
http://www.i15.cz/jan-pavel-i/
http://www.panovnici.cz/jan-pavel-I#cv
Jako benátský patriarcha psával Jan Pavel I. smyšlené dopisy předním mužům a ženám, kteří svého času sehráli ve světě významnou roli. Některé z adresovaných postav ani nežily, jsou známy jen ze světové literatury. Každá z těchto postav jeví se v dopise pisateli důvěrně známá. Dopisy prozrazují jeho sečtělost. V dopisech světcům a světicím se s nimi dělí o své radosti i starosti.
Texty on-line najdete zde.
Na závěr je připojen dopis jemu samotnému, z něhož si dovolím citovat:
Ve svém posledním dopise píšeš Ježíši: "Vedle dobroty srdce je Tvým hlavním znakem zdravý lidský rozum."
V několika větách a výrazech nám znázorňuješ, v čem vidíš působení lidského rozumu: "Především Ti záleželo na nitru člověka. - Neměls vůbec zalíbení v prázdných slovech. - Dbals o to, abys nedělal věci polovičatě. - Přál sis, aby se dobro provádělo do detailu. Po vzkříšení Jairovy dcery ses postaral, aby dostala ihned najíst."
Jak hluboká jsou Tvá slova, Svatý Otče, a jak mnoho prozrazují o Tobě, když mluvíš o vztahu Ježíše k hříšníkům. Kéž jako Tvůj pozdrav a přání jsou nám slova ze závěru tohoto dopisu: "Stýkáš se s hříšníky, jíš u jejich stolu, zveš se sám, když se to neodvažují učinit. Domnívám se, že se staráš spíše o bolest způsobenou hříchem než o hřích jako urážku Boha. Zprostředkuješ naději na odpuštění, jako bys chtěl říci: ´Neumíte si představit, jak velkou radost mi působí vaše obrácení.´"
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.