Nejdůležitější bylo utéct komunistům, říká letec RAF

14. října 2009 zemřel v Cambridge plukovník Otakar Černý ve věku nedožitých devadesáti let.

Měl za sebou tři pokusy o útěk z nacistických zajateckých táborů. Gestapo na něj pořádalo doslova hon. Přesto když se ho reprotér zeptal, který z jeho útěků byl nejdůležitější, odpověděl: "Nejdůležitější byl ten poslední." Ten z komunistického lágru v Jiřetíně.

Otakar Černý se narodil 28. listopadu 1919 v Křenovicích u Brna, otec byl přednostou stanice v Křenovicích, maminku pan Černý nepoznal (když mu byly tři roky, tak odešla z jeho života, není známo za jakých okolností). Otec se později znovu oženil. Nová manželka přivedla do rodiny další dítě - o šest let starší sestru. Chodil do místní základní školy, reálné gymnázium studoval v Brně. Na gymnáziu se začal zajímat o létání, dal se zapsat do Československého leteckého klubu. V Prostějově po maturitě absolvoval rok výcviku a poté sloužil ve vojenské letce v Praze. V létě 1939 utekl do Polska, odtud se dostal do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie, sloužil u letectva. Během záboru Francie exilová vláda zařídila přesun letců do Anglie. Po výcviku, který samozřejmě zahrnoval i výuku jazyků, byl zařazen jako telegrafista k bombardérům (311. bombardovací peruť) a stal se členem RAF. Angličané nechali československé letce létat i nad frontu, a tak se pan Černý zúčastnil přímých bojů. V Cambridge potkal svou budoucí ženu a oženil se. Během července 1941, při náletech na Hamburk, bylo jeho letadlo sestřeleno. Po pár dnech byl dopaden a v Holandsku zatčen. Putoval nejdříve do Amsterodamu, Frankfurtu a odtud byl převezen do lágru ve Waldburgu. Zde se poprvé setkal s J. Bryksem, se kterým z lágru utekl. Celou válku žil střídavě v lágrech a na útěku. Konce války se dočkal v přísně střeženém táboře Oflag IVC v Colditzu, který 15. dubna 1945 osvobodili Američané. Vrátil se do Anglie.

Po osvobození Československa sem odjel i s manželkou. Zde nezískali byt a žili nejdříve po hotelích a posléze v tzv. leteckém domě (dům, který byl k dispozici letcům). Otakar Černý pracoval ve Vědeckém leteckém ústavu v Praze - Letňanech, a to do roku 1948, kdy byl obviněn z toho, že ví o útěcích letců do zahraničí a nepromluvil o tom. Byl vyšetřován v „Domečku" na pražské Loretě a spolu s Josefem Bryksem odsouzen ke třem letům. Oba byli posláni do pracovního tábora v Dolním Jiřetíně. Protože vznikla obava, že by mohli Černý a Bryks z tábora utéct, byl Josef Bryks odvezen a Černý dostal informaci, že bude odvezen do věznice na Borech též, ale o týden později. Během té doby se mu skutečně podařilo z Dolního Jiřetína utéct spolu s dvěma jinými spoluvězni. Pracovní tábor v Jiřetíně nebyl původně koncipovaný pro vězně. Proto, jak řekl, nebylo na útěku nic tak těžkého. "Jedné noci jsme se rozhodli, že půjdeme přes střechu. Kolem baráku chodil strážný s flintou," popsal Černý. Když byl strážný od trojice nejdále, skočili ze střechy do zahrádky. Pak pomocí žebříku přelezli plot a byli venku. Do Německa to bylo asi už jen pět kilometrů hornatým terénem. A pak do Anglie, kde jej již čekala manželka, která tam s půlročním synem odcestovala ihned po Otakarově zatčení.

Jeho přítel Josef Bryks se z vězení už nikdy nedostal.
Zemřel z přepracování v Jáchymovských dolech. 

Do Československa se Otakar Černý poprvé vrátil až po 17. listopadu 1989.
Až do své smrti žil v Anglii v Cambridge.

Zdroj:
http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/702/
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/646040
http://zpravy.idnes.cz/nejdulezitejsi-bylo-utect-komunistum-rika-letec-raf-pcj-/domaci.aspx?c=A070610_210435_domaci_mia