Srdce hořící touhou - Srdce Ježíšovo

Markéta Marie Alacoque zemřela v pověsti svatosti 16. října 1690.

Kanonizační bula papeže Benedikta XV. z roku 1920 potvrzuje, že služebnice Boží Markéta Marie Alacoque ve svatosti života a v hrdinském stupni ctností vytrvala až do konce.

Narodila se 22. července 1647 v burgundském Lauthecouru ve šlechtické, ale zchudlé rodině. Její šťastné dětství bylo narušeno v osmi letech smrtí otce, který byl soudcem.
V deseti letech onemocněla těžkou dětskou obrnou, ze které ale byla později náhle vyléčena.

Už záhy pocítila volání po zasvěceném životě, které bylo posíleno ještě před vstupem do kláštera různými zjeveními. Ve svých 24 letech se stává sestrou komunity Navštívení v Paray-le-Monial, známé svou horlivostí a přísností života. Pro domácí práce byla málo vhodná, zato na sebe upozornila mimořádnými dary Boží milosti, které ovšem vzbuzovaly u představených nedůvěru, a proto jí byly stále znovu ukládány různé zkoušky.

Přes odpor sester a pokořování zůstala pevná ve víře a všechno snášela s příkladnou pokorou. Ve třech velkých zjeveních poznává význam úcty k Ježíšovu Srdci, zvláště když ji Pán nazval milovanou žačkou svého Srdce. Když jednou klečela před vystavenou Nejsvětější Svátostí, opět se jí zjevil, tentokrát se zářícími pěti ranami a planoucím Srdcem; stěžoval si přitom na nevděk lidí a požádal ji: "Učiň mi alespoň tu radost, že nahradíš jejich nevděk, nakolik toho jen budeš schopna."

Bylo to v oktávu Božího Těla, 16. června 1675, kdy v kapli Navštívení spatřila ve vidění Ježíše Krista; opět si stěžoval na lidský nevděk, který působí nesmírné bolesti zvláště jeho Srdci, a žádal odčinění: "Proto tě žádám, aby pátek po oktávu Božího Těla byl vyhrazen pro zvláštní svátek ke cti mého Srdce. V ten den se má přistoupit k svatému přijímání a konat odčinění slavnostním aktem, aby se napravilo špatné zacházení, které se mi dostalo na oltářích."

Boží služebnice se od té chvíle stala vědomou smírnou obětí, aby nahrazovala nevděk těch, pro které se Ježíš obětoval do krajnosti. Po šestnáct let každý čtvrtek a nakonec při své vlastní agonii doplňovala na svém těle míru Kristova utrpení, zcela ve smyslu slov apoštola Pavla: "Nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev." (srov. Kol 1, 24)

Kanonizační bula papeže Benedikta XV. z roku 1920 potvrzuje, že služebnice Boží Markéta Marie Alacoque ve svatosti života a v hrdinském stupni ctností vytrvala až do konce.

Zdroj:
http://tisk.cirkev.cz/z-domova/svata-marketa-marie-alacoque-2010/

Kdo bude chtít, může na stránkách České televize shlédnout 20-ti minutový pořad o této prosté řeholnici, která může se svatým evangelistou Janem o sobě vyznat: "Učednice, kterou Ježíš nejvíc miloval."

Z tohoto božského Srdce neustále vytékají tři proudy milosti.
Prvním se vylévá milosrdenství na hříšníky a dává jim ducha lítosti a pokání.
Druhým je láska, přinášející pomoc všem, kdo se lopotí, a zvláště těm, kdo musí překonávat překážky na cestě k dokonalosti.
A třetím se rozlévá láska a světlo na Ježíšovy dokonalé přátele, s nimiž chce být v nejužším spojení a dávat jim účast na svém poznání a na svých úmyslech, aby se, každý svým způsobem, úplně zasvětili šíření jeho slávy. (Markéta Marie Alacoque)