Tvrdá skála

Dne 24.října uplyne pět let od úmrtní hudebního skladatele Petra Ebena.

Jeho synové Kryštof, Marek a David mají skupinu Bratří Ebenů, Marek je známým hercem a konferenciérem, Davide vede chorální sbor Gregoriana Pragensis. Eva Vítová ve své knize Petr Eben nabízí Sedm zamyšlení nad jeho životem a dílem. Vybírám to, co mě oslovilo.
„Zpětný pohled na mládí ukazuje jednu zkušenost: že jsem mnoho získat nejen tím, čím mě mládí obohatilo, ale kupodivu i tím, oč mě oloupilo. Když nám za války Němci zabavili rádio, musel jsem si všechnu hudbu, kterou jsem chtěl slyšet, zahrát buď sám nebo s bratem na čtyři ruce, či v rodinném triu s otcem u houslí a bratrem u violoncella. Tím jsem se naučil hrát z listu. Když mě Němci vyloučili ze školy, ztratil jsem sice kontakt se spolužáky, ale o to intenzivněji jsem prožíval rodinný život, ony hřejivé chvilky harmonické pospolitosti. Podle tohoto modelu jsem později mohl zrealizovat svou představu vlastní rodiny. Když mi bylo zabráněno učit se, uvedlo mě to do zcela atypické situace, kterou dítě jinak nemůže okusit: učil jsem se ne proto, že bych měl uloženou látku, ale z vlastního popudu, přímo z potřeby jakéhosi růstu.“ (str. 20)
Petr Eben studoval jazyky a dokonce zažíval „opojení z nich“. Naučil se postupně německy, francouzsky, anglicky a latinsky.
Petr Eben se nejvíce věnoval klavíru a varhanám.
Psal skladby vokální – např. Písně na slova R.M.Rilkeho.
Upravoval lidové písně. Psal kantáty – např. Pocta Karlu IV. pro mužský sbor a orchestr. Složil mnoho duchovní skladeb – Hymnus k Duchu sv., Hymny z breviáře, Modlitba sv. Františka atd. Dále jmenujme skladby pro nástroj a varhany, komorní skladby, kvintety, oratoria a mezi stěžejní díla patří opera Jeremias.  
Ve zpěvníku Hosana najdeme krásnou Ebenovu Truvérskou mši. Pro ty, kdo by se chtěli dílem Petra Ebena hlouběji zabývat, doporučuji právě knihu Evy Vítové Petr Eben.
A jak Petr Eben vnímá tvorbu?
„Ať píši cokoli, nikdy to pro mne není seberealizace nebo experiment. Monolog umělce mi připadá nejen neuspokojivý, ale i morálně chybný. Vždycky jsem v hudbě spatřoval řeč, kterou se na někoho obracím a je pro mne nositelkou poselství. Při komponování vidím v duchu lidi sedící v sále a během práce poslouchám rozepsanou skladbu jejich ušima. Kdybych neměl nikoho, kdo by mi naslouchal, nedokázal bych tvořil.“ (str. 28).
Součástí knihy jsou též „výroční“ dopisy, které psal Petr Eben svým přátelům do ciziny. Naštěstí jsou v knize přeloženy do češtiny.
Zdroj:
Eva Vítová: Petr Eben (Baronet, Praha 2004)