Bojovnice za práva žen

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Alžběta Pechová, (18. listopadu 1847 Praha – 26. listopadu 1926 Praha) byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka.

Měla sedm sourozenců, ale otec jim brzy zemřel. Matka jim však vzdělání zajistila. Eliška získala patřičné vědomosti v pražském ústavu Svobodově a s pomocí bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se i hře na klavír a malovat. Mezi literární osobnosti ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek. Zabývala se emancipačním hnutím, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá, a byla redaktorkou Ženských listů. Zorganizovala přes 4 000 podpisů pod petici říšské radě za otevření (státního) dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě Karlovy Vary. 

16.11.2012 Drahá Eliško, snad Ti nebude vadit, že v tomto dopise zvolím tykání. A také se snad nepohoršíš nad tím, když zjistíš, že ti píše jedna přítelkyně „z budoucnosti“. Musím ti říct, že sis zvolila moc krásný pseudonym. Tu Alžbětu, jak ses jmenovala původně, tu bych si ponechala, ale Krásnohorská – to je perla! Víš, taky jsem už napsala knížečku a myslela jsem, že si dám pseudonym Linda Meandrová. Napadlo mě to, když jsme šli s manželem na výlet a řeka meadrovala. Ale přece jen jsem chtěla, aby lidé věděli, že jsem to napsala já. Jsem trošku ješitná, víš? Eliško, kdybych žila ve Tvé době, můžu ti zaručit, že bych se taky přihlásila do ženského hnutí. Víš, my ženy ve 21.století už jsme na tom líp. Můžeme studovat, manžely si vybíráme samy, vyděláváme docela dost peněz. Ale věř mi, že to má i své stinné stránky. Velmi mnoho manželů se rozvádí navzdory tomu, že si ty partnery vybíráme samy. A ženy jsou často utahané jako koně. No, řekni sama. Dá se dobře zvládnout náročné povolání i rodina? Ale díky vám všem ze ženského hnutí, že jste bojovaly za naše právo a měly jste odvahu kráčet jinou cestou než bylo obvyklé. Co by tě asi dost mrzelo, že lidé už moc nečtou a neváží si vzdělání. Neuraz se, ale Tvoji Svéhlavičku už dlouho nikdo nečetl. Mravokárné knihy nemá nikdo rád. Pořád se jen debatuje, jestli tělesné tresty ano či ne a výchova je mnohde velmi benevolentní. Ve Tvé době se děti trestaly příliš a musely poslouchat na slovo, dneska je to naopak. A tak si představ, že už se někdy bojí šikany učitelé. Za co máš můj upřímný obdiv, to jsou Tvoje libreta k operám. Sice nevím, zda si třeba k Bedřichu Smetanovi najde dnešní mladá generace cestu, ale zájem o kvalitní hudbu přetrvává. Četla jsem v nějaké kritice, že Tvoje poezie nebyla příliš kvalitní. Ale ty jsi zřejmě potřebovala svoje city vtělit do slov, viď Eliško? Omlouvám se, že jsem z Tvého díla nic nečetla, ale vážím si Tě, že jsi šla vlastní cestou a snažila se uplatňovat svoje dary. Že jsi nebrala do ruky jen vařečku, ale taky pero. Dnes už máme spisovatelek hodně, ale ve tvé době jste byly docela vzácné. Tak vás mám v hlavě jako takový „bojovný trojúhelník“: Tebe, Boženku a Karolínu. Doufám, že jsi v nebi a držíš českému lidu palce, aby se sám nezahubil. Jinak věz, že i já se budu snažit dál psát.
Ludmila