Bývalý kandidát na prezidenta

„Chci říci, že nemůžeme a ani nestojíme s panem Václavem Havlem proti sobě, ale vedle sebe.“ (Alexander Dubček)

Před 20 lety zemřel na následky autohavárie bývalý kandidát na prezidenta, Alexander Dubček.
Těžko krátce popsat život tohoto nomenklaturního komunisty, který uvěřil, že komunismus je reformovatelný, a že lze vybudovat socialismus s lidskou tváří na základě marxistických tezí. Na svou ideovou rozpolcenost doplatil, když jej KSČ pod taktovkou Sovětského svazu odstavila z politického i společenského života. Je třeba připomenout, že socialismus s lidskou tváří není v žádném případě forma demokracie a politické tlachy současných komunistů o tom, že jsou demokratická strana, nejsou k smíchu, ale spíše nahánějí husí kůži. Historia magistra vitae.
A Alexander Dubček přes svůj význam v politickém vývoji naší vlasti pro mne zůstává rozporuplnou postavou.

Alexander Dubček se narodil 27. listopadu 1921 v Uhrovci (okr. Topoľčany, SK). Jeho otec byl dlouholetý komunistický funkcionář a také člen družstva Interhelpo, kvůli kterému žila celá rodina mezi lety 1925-38 v Rusku. Po návratu zpět vstoupil Alexander v pouhých sedmnácti letech do Komunistické strany Slovenska (KSS). Vyučil se strojním zámečníkem a pracoval v Dubnici nad Váhom.
Za druhé světové války se zapojil do protifašistického odboje a účastnil se nelegálních činností včetně Slovenského národního povstání (SNP), ve kterém byl zabit jeho bratr a on sám byl těžce zraněn. Do konce války pak působil v partizánských jednotkách na horách.
Od roku 1949 se věnoval už jen své politické kariéře. Zastával nejrůznější funkce ve straně od těch nejnižších až po tu nejvyšší. Do 1951 působil jako tajemník Okresního výboru KSS v Trenčíně. Poté povýšil na vedoucího tajemníka Krajského výboru v Banské Bystrici 1953-55.
V roce 1955 se stal členem Ústředního výboru KSS (ÚV KSS) a od roku 1962 byl v jeho předsednictvu. Po roce 1958 se stal členem také ÚV KSČ. V 60. letech byl poslancem Slovenského národního shromáždění a Národního shromáždění. S přibýváním důležitých funkcí potřeboval rozšířit své vzdělání, protože od vrcholného politika se očekává více než jen výuční list. Tudíž mezi lety 1955 a 1958 absolvoval studium společenských věd na vysoké škole v Moskvě. Zde studoval zároveň s Michailem Gorbačovem.
Dubčekovo velké sebevědomí se ukázalo od roku 1967, kdy začal mít spory s prezidentem a generálním tajemníkem ÚV KSČ v jedné osobě, Antonínem Novotným. NA místo generálního tajemníka ÚV KSČ byl jmenován v roce 1968. Stal se protagonistou Pražského jara, které skončilo invazí vojsk Varšavského paktu. V bouřlivých dobách se snažil čelit politickým, společenským i osobním výhrůžkám. V Moskvě po psychickém i fyzickém vydírání podepsal všech 15 podmínek Moskevského protokolu nadiktovaného sověty. Na post generálního tajemníka ÚV KSČ rezignoval v dubnu 1969. Jako předseda Federálního shromáždění podepsal tzv. „pendrekový zákon“ legalizující násilná zakročení proti demonstrantům. Brzy toho však litoval. Podpis tohoto zákona jen oddálil jeho politickou agonii. Umožnil však brutální zásahy proti demonstrantům nejen v roce 1969, ale po celou dobu normalizace až do r. 1989.
V říjnu 1969 se stal velvyslancem v Turecku. Skrze tento post měl být donucen k emigraci. To však odmítl a po návratu do vlasti byl vyloučen z KSČ, zbaven všech vojenských i politických poct.
V letech 1970-1985 pracoval jako technicko-hospodářský pracovník v Západoslovenských státních lesích.
Před rokem 1989 se neúčastnil žádných disidentských aktivit.

Politický comeback
Od listopadu 1988 se zdrženlivě začala jeho tvář objevovat na veřejnosti a v médiích (jako znamení skryté práce StB, připravující si cestu pohodlného ústupu?)
22. listopadu 1989 vystoupil veřejně v Bratislavě a o dva dny později v Praze na Václavském náměstí.
Byl vážným protikandidátem Václava Havla na prezidenta. Nakonec došlo k dohodě a 28.12. se stal předsedou Federálního shromáždění.
Při cestě na zasedání Federálního shromáždění 1. září 1992 se na 89 km dálnice D1 (vinou akvaplaningu?) stala dopravní nehoda, při níž jeho služební BMW ve vysoké rychlosti vyletělo z dálnice. Nepřipoutaný Dubček z auta při nehodě vypadl. Byl hospitalizován v pražské nemocnici Na Homolce, kde 7. listopadu 1992 zemřel.

Spekulace o úmyslné likvidaci ze strany KGB se nepotvrdily, ač téhož dne, kdy měl nehodu byl ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér, který měl spolu s Dubčekem v Moskvě svědčit o praktikách KGB.
Jan Reznik, služební řidič, byl odsouzen na 1 rok nepodmíněně. Nevypovídal.

Přečtěte si výborný referát o životě Alexandra Dubčeka
i životopis třeba zde
nebo zde.

Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexander_Dub%C4%8Dek
http://ireferaty.cz/100/2945/Dubcek-Alexander